Všechny materiály konečně pohromadě, o svátku věším.
Čtyřka Dolnobousovskem velebí les. Užil jsem si práce báječně.
Cesta je měkká a jinou už krajina letos nenabídne. Mimo les fouká velice studeně, ale neprší. V lese je ovšem přesně tak, jak popisuji ve vysvětlovacím sloupku o lesním tichu na jedné z tabulí. A trumf jeden navíc. Rostou houby, ale jak! Nevěděl bych to, kdybych mezi nimi u směrovky nezastavil. Pak stačilo nakročit do porostu a čepici jsem chodil „vysýpat“ co chvilku. To jsem ještě nezažil, plodnice jsou mladé, v růstu. Žádné rozpadající se „bačkory“. Hned od zítřejší husy vyrazte s košíkem sbírat, než šlehne mrazík a podhoubí zastaví. Co na nás léto ušetřilo, Martin vynahradil.
Les je skoro bez listí a bez houbařů. Kdo by v něco podobného věřil. Vyhlížel se bílý kůň a košíky brali jen opravdoví znalci na sametonohé penízovky po pařezech či na hlívu. Láme se zažité, přichází změna.
Stezka bude od pondělí kompletní.
Lavice z dubu už letos sice nikdo nezahřeje, jaro na nich ale bude moc pěkné. Nebylo vše při strojení stezky radostné, mračí se na mne fotoarchív. Tolik obrázků chtělo být vidět na tabuli a muselo se škrtat. Výrazně. Tací se na mne mračí. Snažil jsem se, aby čtvrtý směr byl po tématu jiný předešlých. A ještě o jedno jsem dbal. Aby se u vzácností místo výskytu neprozradilo. Jen tak bude příště opět co fotit a ukazovat.
