Dnes došlo k uskutečnění rozšíření parku do sečtené podoby dva a půl hektaru. Vznikl tím prostor pro řadu nových zvířecích obyvatel, protože jedině nabídka vhodného biotopu a dostatečný prostor umí magnetizovat. Součástí je úsek potoka, už na jeho zatraktivnění pracuji.
V neděli vysadíme lípu. Jde o strom, který v prostředí dosud chybí. Určitě nestavíme nijaké arboretum, ale lípa se vyplatí. Už kvůli květu. Na svahu, kterým se konečně dostáváme za okraj mrazové kotliny, vysázíme odrůdy choulostivějších ovocnanů, některé z jabloní v kotlině neprospívají.
Chystá se drobný rituál, jsme k tomu ve shodě. Sám jsem hned po zoficiálnění do háje vyrazil poplácat krajinu po hřbetě v místech, kam nakročíme. A bylo k vidění mnohé. Zajímavý je o tomto čase tah černých kosů, kdy člověka napadne, že zrovna tato problematika se od nového století proměňuje. Pro kosy je prostředí během podzimní migrace příznivé, samozřejmě u nás i hnízdí. Toto jsou ale ptáci průtažní kdoví odkud. A zejména mladí, vím to podle odchytů v zahradě. Bohužel jich značné množství zahyne ve Středomoří, stříleni jsou spolu s drozdy.
Jílovité podloží drží místy dešťovou vodu na povrchu v travinách. Někde i hluboko do jara a na takových místech již převažuje společenstvo mokřadních kytek. Zajímavostí dneška je absence kvíčal, místní jsou pryč, přespolní vyhlížíme. Větve mají čím pohostit, přestože rok byl na úrodu slabší, až mizerný.
Pršelo, jakmile jsem se však chytil nářadí, mírný déšť zmizel a od nejnižšího západu posvítilo do parku slunce. Ty chvíle jsou u nás krásné, paprsky obíhají kmeny, blikají po lukách. V těch, které jsme nechali o jediné seči kvůli motýlům. Ta přízeň se nám vrátí.
Pak v dálce rozsvítili na Humprechtu, zítra je taky den..
