Posledně se mě ptali, na kolik tyhle probděný prázdniny přijdou.
Ani jsem čísla netahal a zamluvil to. Jak si ale líp vybarvit život, když je člověk k peří přezvědav a k stěhovavým křídlům v závislosti. Dali-li mi tehdy ve stanici oprávnění, zklamat nemohu. A tak jsem den za dnem síťová pole roztahoval, myslel na kolegu kdesi u Luhačovic, který v časovém propojení souká to samé, a noci odtékaly. Mělo by jich být osmačtyřicet, ale počasí to nikdy neumožní. Dvě tři ze scénáře vypadnou. I tak je vše výrazně šílené a musím přiznat, že jak jde k jednatřicátému v srpnu, bývám rád, že tah skončil. Jinak je ovšem po pár dnech, když člověk vyspáním narovná biorytmy a rozjede plnohodnotný život.
Náklady přímé jsou ve čtyřech stech slavičích kroužků a dvou nádržích nafty motorové. V provozu čelovky, třech sáčcích kafe a hřání vařiče.
Zisky zajištěny nedozírné. Věda bude moci poskočit. Kdybych mohl poprosit ještě o pár nočních sezón, byl bych v povděku. Doháním roky minulého století, kdy jsem slavíky „jenom“ kroužkoval. Teď je tomu tak, že patnáctého července přijíždím do parku s trychtýřem v hlavě a přesně té noci je přísun zahřívacím kolečkem připraven. A fascinace vůbec nekončí vypouštěním pěvců za půle srpna, kteří se vrací do místa, kde volnost ztratili. Ano, počítače jim jedou naplno a může je člověk nosit loukou daleko za rákosí, stejně směřují navázat. Jsme v tahu! A další a další úkazy báječná ornitologie o rozednívání pěchuje do nastavených kapes, až jeden by zvolal: „Léto, buď pochváleno!“.
Teď už nad agendou vidlemi třídím vědomosti, lopatou na stranu zážitky a stavím před oči účet. Poté, co přidám druhý za jaro, číslo mi vyrazí dech. Čert ale vem prachy! Zážitky, to je kapitálek pro cestu v pohodě.
Dalším článkem blogu bude po čase: „Mezi letokruhy“. A půjdem už lehounce jinam..
