Jel jsem do té noci a věřil, že avizovanému dešti ráno uniknu. Už by to málem vyšlo, když se ukázalo, že dotyčné šero není pravé rozednívací, ale od mraků. Deset minut by se hodilo, neměl jsem ale nárok. A pak už pršelo a pršelo..
V rákosí jsem síť prozíravě stáhl hned po roztažení, oželel modráčky, i když jsem jim za noci hrál. V keřích jsem stav uhlídal až do vypnutí přehrávek. Ověřuji chytací objev, testování zatím vychází spolehlivě. Dříve jej před veřejnost nepustím, dokud nebude mít alespoň dvacet razítek.
V noci jsem z vrby splašil slavíka ostrou svítilnou. Zbytečně. Alespoň jsem si připomenul, jak skvěle pod závojem noci fungují. Pak jsem se pokoušel vyfotit jednu slavičí tvář kvůli očím, jak jsou pro noc rozšířené. V šedobílém očním kroužku jde o úkaz naprosto příznačný pro letní chytání v noci. Vyfotit ale nejde. Blesk efekt zničí, bez přisvícení je obraz kostrbatý.
Večer seděl v louce starý bramborníček a u nás na klandru jedno z mláďat. Pak vylétl na stožár a to jsem musel fotit.
I „poškozené“ noci jsou k započítání, snažím se o nepřetržitost co nejmíň narušenou, jen lijáky vzdávám. Letos byl zatím jeden.
Znovu poznamenávám, že snad každý třetí slavík má dorůstající velké peří buď v křídle, nebo v rýdováku. Zcela jistě jsou za tím útoky predátorů.
