Radostné zvolání zpěvaček okolo Ivana Mládka během košilaté písničky jsem si půjčil pro účel jiný. Ještě teď vidím rozžhavenou periferii a v ní úkol prochytat slavičí pásma. Nebudu to tentokrát líčit krok za krokem, je mi ze všeho smutno.
K obráceným peněženkám přibyly futrály od telefonů, to posun je. Pijí se dál nejvíc Krušovice, mezi nejlevnější piva nepatří. Jsem v zóně pracovního klidu. Jeden mne zve česky na kafe, je to milé, ale představit si to nedovedu. Jiný mi, přes silnici naproti, pak říká, že síť je pěkně dlouhá. Třetí v prostoru nájezdu na Liberec tvrdí, že hledá syna, co si tu někde staví bunkr. Mlží vespolek. A slunce pere do železniční vlečky, kde o kus dál ukrutně voní olivy. České. Právě kvetou.
Ptáci se věkově vyměnili, dálnice si vybírá daň zřejmě vysokou. Pak „selfí“ se srbským tyrákem, který za autem slavíka v křoví poznal. Když jsem ho přinesl ze sklopky, byl na schodech kabiny rozradostněn. Hned to někomu na dálku sděloval. Z marketu k nám v tlampači sestupují slevy. Mám odtud čtyři v tužce, padám.
Efekt „kulatého“ křídla u slavíků. Letky vrcholu párově sobě rovny.
V Kolomutech je v lesíku taky chatrč, naštěstí opuštěná. Spíše nedostavěná. Slavíci tu jsou, ale nedaří se. Chytne se vždy jen k hnízdění lichý pták, zapisuji tak dva. Z hecu pak od auta přecházím ještě na vlakovou zastávku, s hrstkou keřů. A je pozitivní!
Spravil jsem si chuť po předchozím neúspěchu bleskovým odchytem pod klobouček. Nic jiného by se v místě ani použít nedalo. Protože za chvilku vlak od města přiveze lidi, padám i odtud a přejíždím před Židněves ke křížku. Jsem na nohou po lokalitách od desíti hodin, budu končit. Slavík se po chvíli přemluvit dal a ani on kroužek nemá. Dnes tedy bez jediného kontrolního odchytu, ale v pohodě.
