Potřebujete k tomu známé a pozvánku. Pak už je to na vás.
Tím, že to mám u slavíků dobré a jsou pro mne „těmi vlivnými“, zvou k příležitostem. Prostě mne upřednostní a ušijí šanci na míru, jestli rozumíte. Než rozhodnu co dělat, potřebné je na stole: „Přijď tam a tam, pokud možno co nejdřív, a uvidíš“. Hned jak to přednastaví – mám jasno, vydělám.
Slunečno není, ale teplo jak v troubě. Tady, kousek od Pyrámu. Ne toho u Turnova, jiného. Toho našeho. To není proláklina, je to snad jáma v krajině. Zelená trním, s loukou uprostřed. A už je síť vypnuta v půdoryse příjezdové cesty mezi keři, sáhl jsem tedy po velmi jemné. Je prostě „na place“, kde je přehledno. Natažená síť je vždy ohromnou příležitostí nahlédnout pod pokličku prostředí. Procházení místem tu šanci nedá. Nemůže dát v takovém rozměru. Proto síť co chvíli prohlížím odněkud zblízka, abych příležitost, až přijde, nepropásl.
Je bezvětří, to už jsem možná psal. Slavíci chytat nejdou, datum nejhorší během jejich českého roku, ale šance – ta o sobě moc dobře ví, že trvá. Že filtr prostě po nějaké zajímavosti sáhne a oči pozvaného zažijí. Tady ten poklad je.
Čerstvě vylíhlý někde poblíž na větvičce – ostruháček švestkový. Ze sítě se odletěl schovat, ale to už jsem byl v patách. Modráskovití jsou jinak na slunci velmi rychlí a taky neradi ukazují líc křídel (dodržel to i tady). Ani z dětství, kdy jsem síťku nosil, si motýlka nepamatuji. Mohl v krajině pomístně být, jen jsem neměl ty známé s pozvánkou.
Dál chodím střiženým kobercem trav, těším se, až foťák doma vyklepu, jestli alespoň jeden obrázek bude – a už abych k síti letěl znovu! Přišlo to takhle…
Za kotlem bude zrát obilí a kolem se v děravých jabloních narodili vrabci úpolníci. Neohrabaností v letu provokují do daleka a mám zkušenost, že něco se může stát. A stalo. Dotyčný by byl o život přišel, takhle u auta dostal kroužek a zmizel za křovím. Za vrabci ostatními. Ta louka pro něj byla smrtelně dlouhá, ovšem – stál tam můj filtr. Nabral vrabce i téměř dosahujícího na něj krahujce. Drobného samečka, co někde nedaleko bude taky vyvádět.
Nevěřícně kouká, jak pro něj vybírám kroužek, a když je po všem, posílám ho vzduchem k druhému kraji kotlíku. Je nejspíš naštvaný, ale i rád. Domýšlím.
Síť je ohromný vynález pro koukání z blízka. A já dneska zase koukal.
