Ano, jsem připraven.
Ani bych včera nenatáhl. Pak ale zvítězila zodpovědnost, a pokus chytit posledního slavíka v parku, který nemá kontrolu, byl na světě. V ten moment bylo zaděláno na opravdu velkou událost, vlastně podobnou nepamatuji.
Slavičí samička byla označena v stáří 2K v roce 2019, kontrolována v místě znovu jako hnízdící v roce 2020 a taky teď, kdy píšeme rok 2023. Zcela jistě hnízdí stále ve Slavičím háji a zná tam každý dubový list. Prastarý partner se již nevrátil a v dubnu se objevil slavík jiný. S kroužkem z roku 2020, kdy mu byl jeden rok. Přestože nemáme možnost ověření totožnosti testem DNA, s největší pravděpodobností jde o jejího syna(!), který rok 2021 strávil na lokalitě v sousedství, kdy nejspíš nehnízdil. Z loňska stopu nemáme. Nyní tvoří pár a co nevidět vyvedou mladé.
Dnešní kontrolní odchyt ukazuje ještě na jednu zajímavost. Zažila v parku léto ´19, léto ´20, léto ´21, léto ´22 a nejspíš se dožije i toho letošního. Každé prázdniny se v druhé půlce noci pouští přehrávka slavičího zpěvu, která běží do rána. Retrap je důkazem, že místním ptákům hraní nevadí. V pohodě přepelichají a jednoho srpnového dne zmizí.
V našem parku jsem letos tedy nově vyskladnil pouze jediný kroužek k slavíkům. Všichni ostatní jsou sledováni v kontrolách. Umí se vracet a to zdejší statečná krajina potřebuje.
