Vysokou cenu mají data z přilétávání slavíků.
Určuje ji prověřování (ještě) prázdných lokalit a čekání na první záznam. Dnes už by takový málem byl, nejsem si ale jistý, spíš ne. Zaevidován nebude.
Mezi pětadvaceti přišel na řadu již opakovaně anglický park u městyse Březno. A páté místo vyslalo tichou odezvu přesně, jak to u nečasnějších bývá. Až mi zatrnulo. Doteď úplně nevím o co šlo, nedovedu si představit černohlávka takto podvádět. Bylo to zajímavé a stál jsem na cestě pak opravdu dlouho. Vymýšlel nemyslitelné, nic. Šel jsem dál jen nerad. Kdyby tam při další návštěvě byl, započítám mu dnešek, jinak ne. Slavík by se měl alespoň k drobné chybičce nechat vyhecovat, to se nestalo. O dvě místa dřív jsem v parkovém podrostu, umocněném polomem, naopak nic neslyšel, ale viděl. I tam jsem stál dlouho. Jasně jsem viděl rezavou bytost, menší drozda. Vzpomínám si, bylo to před mnoha lety o stejném čase. K rybníku šel večer podporovaný deštěm. Slavík jasně hvízdnul, ale pak už se neozval. Vyplašit se z keře nedal i kdybych to podpálil. Ti ptáci prostě po cestě umí zkamenět a tomu věřit.
Takže i dnes zapisuji nulu.
Jednou jsem si takhle asi posté říkal, že tyto rané kontroly dělat už nebudu. Že čeká fůra práce a fakt člověk nenalíčí za celý den. Je to ale podobné, jako když se mi už nechce zastavovat na poslední štaci a jít čtyři sta metrů po kolejích stoupnout si před křoví. Stejně tam za chvíli zvědavě stojím.
