Bylo to zase zvláštní chytání. Rychlé vlaky hned za tyčemi, kdy světlo od nich nahání strach. Člověk si připadá, že trčí v zatáčce na kolejích.
Přejede jeden a už se pomalu blíží další, pro změnu naložený uhlím. Mám ale zvláštní kulisu rád.
Svítí tam světlušky, poletují velicí okáči, loví netopýři rezaví. Tací chytíli-se, sežerou síť málem na posezení. Třeba být odchytům v kritické fázi stále přítomen.
Vezl jsem si do kempu zadání, úkol rozpracoval dvěma pokusy a málem dokončil. Tečka však přišla až následně v Slavičím háji a jeden dost velký otazník házím do popelnice. Ať ho vyvezou, je rozpoznáno. Viděl jsem se s týmem, který nemládne a oni to ví. Tak jsem nemládnul taky, abych na louce nevyčníval. Vousy mám nestřiháním málem pod kleště, odění otrhané.
Kontroly za tmy se konečně letos poprvé vyplatily. V půl třetí nesu slavíka, letitého. Zdejší nachtigalové mají běháky zablácené tmavou hlínou – glejem (jak jsem byl poučen). Ten za dnů bez srážek slavíkům na prstech zkameněl.
Pak všechno balím a po dvou nocích přejíždím z okraje Kolínska ke Klenici. A už se odtud nehnu, dovýletováno.
