Za dne by se to nestalo, alespoň ne v našem parku. To umí noci půlky prázdnin a jejich přechody v den.
Je hodin tak akorát a jde se do práce. Noc byla chladnější, hvězdy o něco více zaostřené. Slavičí háj má potřebně rozpaženo, mám se na pozoru. Na vodní ptáky je ještě přeci jen pár dnů čas, ťuhýk ale už letí. To je on.
Pak nad pololesklou loukou pluje přízemím tvor, kterého v rychlosti „nepobírám“. Ale asi – ano, mohl to být klidně bukáček. Znáte mnozí, jak člověk namáhá hlavu, když je po setkání nečekaném. Jenže po chvilce, kdy operuji u sítě za jezírkem, podivnost, nejspíš za hlasem, přilétá znovu. Točí nad nižší třtinu a rozvlňuje síť. Ano, je to on. A já půjdu napsat nový druh v čase migrace.
Rákosník velký, kvíčaly, rákosník proužkovaný a zpěvný – ti se v sítích ukázali po rozbřesku. I mladý stakapoud.
Když člověk nalezne klíč, v barvách je najednou i zdánlivě jednobarevná noc.
