Ptáci, i já. Naštěstí. Přišla, když už bylo z noci vybráno. Přišla, abych to neměl tak za lacino. Kapky rosy na pletivu potom musí čekat na slunce, ještě, že o tomto kalendářním čase do parku míří nejkratší možnou cestou.
K odchytům slavíků třeba brát kroužky typů různých. Kvíčaly objevily dozrávající rakytník, žluna v trávě mravenčí paneláky, ledňáček jezírko, kosové rybíz tří barev.
Migrační neklid se opřel do křídel, v síti je první budníček větší, zářivě žlutý. Vybírám kroužky velkým rákosníkům, táhnou staří i mladí. Zpěvní se hnuli a noci je začínají vést. Přidávají se i staří obecní. Pěnice hnědokřídlé ještě mění peří, o ty je zájem značný. Jsou hnízdní populace. Každé ráno vyhlížím krutihlavy, začíná jejich čas (v zápisníku). Noční kontrola dala zabrat a „bylo to na pinzetu“. Chytil se nádherný lišaj paví oko, v parku jsou doma, ale noc je lidem na potkání neukazuje.
Když jsme pochůzkou hodnotili ovocné stromy, uvědomil jsem si, jaká za soutokem vznikla mokřadní louka. Nevelká, u ptáků ale v kurzu. Vlhkem sice odešly stromy – říká mi odborník, ale rákosní strnady nic z toho nezajímá. A taky mi svítá, proč se najednou přihlásil hnízdně modráček. Pro tu houpavou louku..
Prostředí je nezměrnou učebnicí. Vytvoř nabídku a chystej tužku pro radost!
