Jsem ještě jednou výzkumem blíž obloze, v horách. A je to pokus poslední, spojený s přednáškou pro účastníky kurzu. K ránu se dostavil mráz a nastalo poslední balení náčiní pro jarní noční monitorování slavíků. Je sečteno i přečteno.
Začínající řeka je úplně stejná, jak viděl jsem ji dříve. Stejná po šarmu. Fotím si kuklík, protože mi připomněl polská zátiší s tmavými slavíky. Kuklík potoční. Už tenkrát se mi líbil.
Kurz má znovu výborné posluchače, mají tam na ně štěstí.
Pak sedím u silnice a prohlížím přípotoční vrbinu. Ano, nebýt jí, nikdy by takto v horách slavík tmavý nepelichal. Všechno je tolik zajímavé! Jedinečné.
Z Šerlichu dívám se prudce pak dolů. Hory jsou k ptákům zvláštní, zas vidím hodiny pobytů u nalíčených sítí. Toužení, posbírat vteřiny hlasitě nevyřčené. Zas vidím obrazy na vysokých skobách. Začátky výzkumů, nadšení lidí i zubatý dílec půvabné české krajiny. Auto se pouští do sestupu poctivě zohýbanými zatáčkami a ve mně se něco končí. Přál jsem si tady ještě postát a za možnost takovou děkuji. Z plánů ornitologického hledání se právě odpojila jedna z důležitých etap. Co jsem se naučil, musí mi stačit.
