O počasí

Žádné komentáře u textu s názvem O počasí

Nevyzpytatelné počasí dubna se sněhem a povětřím bere ptákům cestovní mapy z předočí. Ti panikaří, brzdí, nepokračují, kumulují se.

V poště nacházím od vás postřehy z vycházek, zejména modráčci udivují. Ano, teď by se chytalo v slati úspěšně. Nepůjdu, u tahu ale zůstaneme. Urodil se totiž konečně výsledek kroužkování na Moravě, který byl vyhlížen. Propojení migračního postupu mezi Červenohorským sedlem a Sedélkem u Biskupic – tedy o víc, než stovku kilometrů jižně. Na odchytovém místě Jirky se podařilo před pár dny chytit zvonohlíka s kroužkem, který dostal v roce devatenáct v Jeseníkách, při kroužkovací akci od jiného Jirky. Co výsledek přináší?

Zvonohlík zahradní je ptákem s jižní migrační trasou. Sám vlastním dva zástihy z pravého jihu (Recanati – Itálie; Most na Soči – Slovinsko). Druhu jsem označil zhruba co prstů na rukou. Směr pohybu zvonohlíků říká, že jsou to oni, kteří aspirovali na takový výsledek, a ještě několik jiných by se našlo. Současně to ale jasně říká, že pro ostatní migranty bude dál platit míjení. A to i přesto, že mohutný atraktivní úval příhodně stékající řeky svádí k představám. Ne. Kteří letí jihozápad – i ti, kteří křížem svůj jihovýchod, na Sedélku nebudou. I když obsluha je zapáleně dochvilná a stanice tato bezkonkurenčně fungující. I přes výše zmíněné má ovšem výsledek velikou cenu a ještě větší tím, co nevyslovil.

Obě místa jsem zažil, obě tedy znám. Na obou se dá mnohému přiučit, obě jsou výživnou školou k hledajícím. Ještě snad dobré poznamenat v rámci objektivity, že ani Krkonoše či Jeseníky nejsou Alpy s tamním Col de Bretolet a mnoho druhů ptáků (spíše většina) přeletuje česká zvlnění, kde se jim zachce. Obvyklé výšky migračních přesunů jim to komfortně umožňují. Jinak ovšem poputují třeba sýkory, terén převážně kopírující. I proto se nedostává ani po letech chytání důležitých potvrzení průtahů sníženinami našich hor.

V prvních letech odchytů pod sjezdovkou v Jeseníkách jsme tehdy s opravdu kvalitním zdrojem světla vyzkoušeli za klidné, tahově úplně chcíplé noci, posvítit „nahoru“. Křídla se ve výšce opravdu leskla, přestože dávno hlas ptáků nebylo slyšet.

Překážkou ovšem přeci jen hory jsou. Zejména náchylností k prudkým a výrazným proměnám počasí.

9.10.2011 – čas, kdy táhnou po kopcích také zvonohlíci.

To potom ptáci najednou před kůlnu „padají z nebe“ přímo do nasvícené louky a odkrývají k pozornému chytači cestovní chování, včetně kontaktních hlasů. Přizpůsobivější za stavu dokonce sbírají potravu, nachystanou v okolí lampy. Ovšem hned jak cesta zprůhlední, vystoupají do původních hladin a stylem naváží. Nejkrásněji ono „navazování“ bylo vidět u „černých“ lejsků právě v Jeseníkách, kde chytač se za podběrákem modlil, ať „mléko“ nad kopci dál ještě drží, ať ještě neodchází.

Nu, a počasí se svými podrazy, je příčinou i aprílového hromadění křídel nyní po nížinách. I vašich mailů, na které jsem vypsaným možná odpověděl.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.