Ještě jsem nezačal psát a už vím, že nedokážu vystihnout ani v polovičním rozměru, jak to ve skutečnosti je. Návraty tažných ptáků!
Pokud to jen trochu jde, chci být při tom. Kdekoli, kdykoli. Bousovský čáp z naší podložky. Mám jej hlášeného už od zpravodaje v místě, zatím je sám.
Jindy, to jsem šel do zahrady za kovárnu. I oni už jsou posedlí..
A včera v našem parku? Poupata tamní bílé záplavy potřebují tak jeden dva dny.
Uklízel jsem místo od nepořádku a počítal migrující luňáky červené. Orlovec mizel od Piváku, vítr krajinu chladil, aby nespěchala.
Až skončím práci, možná už v pondělí, půjdu zase do bažin. Loví tam pilichové a peří z bekasin je po kalužích vidět. Skokani jsou úplně kulatí, všichni šťastně dotáhli k vodě. Význam té rozbahněné lajny je – střízlivě řečeno – obrovský, jen třeba chtít to vidět.
