Předpověď počasí pro oblast byla temnější než skutečnost na mokřině. To se píše s chutí a opravdu – bylo tam krásně. Kdo čeká modráčky ve sklopkách, může už teď odejít něco dělat, ostatním napíšu, jaké to tam je i bez nich.
Tah ptáků běží už výrazně, území láká hlavně jeřáby. Mně ale rozměrná křídla nikdy moc nelákala a tak jsem brzy odhlédl k strnadům. Černo i zlatohlavý mi připomněli slavíky, jednoho i druhého. „Zlaťák“ bažinu obývá po okraji, spíš ještě výše k mezím, ten s černou hlavou má rákosí hluboko v srdci. Co mají společné – ani jeden už neotálí a svatby běží pilně. Rákosních ještě přibude. S nimi pak přiletí modrák, otázka dvou tří nocí. Kdyby tam nyní byl, slyšel bych ho. Vládlo totiž prohřáté bezvětří.
Laguna se tváří, že života moc zatím neukrývá, nikdy jí to o tomto čase ale nevěřím. A dobře činím. Stačí vylézt na kazatelnu, odkud je přehled o všech pode mnou. Hlavně pak, jak to zde mohlo vypadat v noci a za soumraku. Mladý orel vyčkával, kdy z posedu slezu, na střeše do té doby byl vládcem on. Odletěl.
Dnes není mechovník zmrzlý, krásně se po něm chodí. Na hladině sestava podobná jako posledně, jen bláta u břehů víc. Vypouští se. Mlynaříci jsou i letos, hnízdí vždy „naležato“ ve větvích smrku. A asi úspěšně, když je zas vidím spolu.
Končím dnes s průzkumem dřív, pracovní proces čeká. Bývám v něm ředitel, odborový předák, montér i uklizečka. Ve výsledku se můžu u ponku zabalit, kdy se mi zachce. Proto jsem směl dnes močálem čvachtat bez hodinek a nevezmu je ani příště.
