Včerejší „terén“ mne vyhnal k Boleslavi. Jsou to už návštěvy, kdy člověk s ničím moc nepočítá. Slavičí rok vystoupal po žebříku k poslednímu šprinclu, dál už se bude padat. Dál není nic. Hnízdiště ztichla do neuvěřitelna, já jim na to však nevletím. Jistě, jsou poloprázdná, část slavíků je jinde než začínala, ale vymeteno úplně není.
Hrabu se motyčkou v Zalužanské strouze. Z okraje pole hladí heřmánek, kde nedoseto, všechno čeká na ránu do vazu od přehuštěného města. Letos? Nebo až za rok? Ještě se ale žije, i když…
Chytal jsem tu jen jednou, v devatenáct. A byl jsem tu podobně hloupě jako teď, po vyhnízdění. Odezvy nejsou, čaruji na playlistu a málo platné. Tak snad jedině setmění a nebo bouřka, co si mne přes brázdu prohlíží od Polabí. Kombinace obou veličin chytačova přání dění přeci mění. Tam kde bylo mrtvo, se na jeden z pomocných hlasů najednou slavík ozval. Po taktické pauze chytačově v něm přeci vítězí zvědavost a už chystám věci. Sjíždí se tudy do louky, síť je v proluce raz-dva. Pak už jen žasnu nad chytrostí ptáka, vývoj opravnými kroky operativně záplatuji a věřím. Než přijde tma, tak věřím. Myslím si o něm, že nosí kroužek od setkání tehdy. Chovají se tak. Síť, dávno ve stínu, pták vykutáleně přehupuje, pastička v ústraní leží jak bez nástrahy. Dívám se na zdrátovanou oblohu od převádění elektřiny, hřivnáčů stovky, už ochutnávají zrna. A sokolí komín nedaleko. Je zvláštní úplné dno severovýchodu Mladoboleslavska. S poctivě černou zemí, které opravdu bude škoda. Hraji si s přehrávkou, od sloupu sleduji odezvy v praxi, až pak už nejsou žádné. Má právo jít si po svém, musel jsem podobné čekat. Je obrovsky pozdě, chtělo to v máji. Pak ale říkám si – odhlédni za tu hromadu (vysypaného rákosí), jestli náhodou…?
Klobouček kmitá, je vyhráno! Kdyby sem zajel kdekterý přisypat zbytné, nejspíš by koukal. Z hampejzu hlasy, podivín s vestou. Už ho ale vynáším a pokřovní komentář končím.
Měřím, vážím, opisuji i pod lupou, fotím a vinšuji životní výdrž. Až doma zjišťuji, že vůbec není z místa. Je od dálnice na druhé straně, blíž Liberci. Přesun 550 metrů po přímce. To vše nejspíš proto, že lesík původní je z mapy už docela pryč.
Váhu těchto zjištění si doměřte sami a setrvejme před vlastencem chviličku v úklonu. Zaslouží.
