Kdepak, slavíci neberou vážně že na rozdíl od svých prapradědů přilétají do krajin nejméně o dva týdny přirychlených. Že samičky pak nevidí pořádně na zem, kam stavět hnízda, protože bylinné patro pospíšilo k obloze. Kopřivy by už chtěly chránit hnízda a nemají co!
Desátého je rekordní přílet z dřívějška a letos zápis nebude. Počasí úplně nepřálo a času nebylo tolik. Přesto jsem v terénu byl a nezapsal.
Zatím jsem úspěch neměl. Letos přistupuji k mnoha segmentům výzkumu jinak, změna je život. Shrnout vše lze prohlášením, že najdu ještě víc času než doposud. Ovšem monitorování příletu je asi nejnákladnější. Jde o spoustu času na místech, kde ještě nic není. Jde též o energii vynaloženou k přemísťování z místa na místo. Jedna dvě nádrže na to vždy prasknou. Taková je cena prvních zápisů navracejících se slavíků. A teď si představte, že to při jednom zastavení najednou vyjde. V pár vteřinách se z toho dostáváte – co je to za zážitek. Pak přijde obava aby pták nezmizel byl-li průtažný. Rychle jej chytit. Když se vše podaří do večera, nálada drží skvělá. Zbytek dne stojí za to.
První ptáci jsou jiní. Všichni víceletí, vychystaní k svatbám poctivě. Ve středu k posluchačům prozradím víc. Připravil jsem pro rozlišování jarních slavíků přirovnání.
PS: Když jsem zmínil, že nikde ještě nic není, nemluvím pravdu. Podívejte, jak si v místech vedou už jiní.
