Vítejte v závěrečném výměru zimy.
Louka i pole nestačí koukat na ten zážitek – sněhu dost pro každou hroudu!
Měl jsem úkol na stezce a tak jsem zajel též do háje. Jezírko přeteklo modrou vodou. Kde se jí tolik vzalo, netuším, stéci nemá odkud. Kdyby zůstala takto modrá, bude nejspíš léčivá. Kolem bílou stopou prošla liška. Lákají ji místní zajíci.
Park je jinak tichý, vládne zima. Letos mu prvně věnuji pozornosti jak nikdy. Třeba dokončit pokusy v nachytání, letní sezónu v něm absolvuji celou. Kvůli srovnávačce s pravým Polabím, které už sesbírané mám.
Pokusy a objevování v ornitologii však člověk může provádět i doma u snídaně. Neříkám, že celých 40, ale opravdu mnoho let se snažím, abych dokázal popsat slavíka obecného tak, jak opravdu stojí. Může to zde působit až komicky, ale ono se to literárně dosud příliš nedaří. Zbarvení je totiž definovatelné obtížně. Rozhodl jsem se k čtenářům, že pohled na druh tady poodkryji a zkuste dohonit v knihách. Ano, v mé studii musí být slavíci věrní, jiné k tisku nepředám. S knihou budu muset být spokojen do detailu, a kdo bude chtít chytat a kroužkovat „hnědé“ slavíky, musí jej stránky pokaždé z nerozhodnosti prostě vyprostit.
K prvnímu postřehu (ten od snídaně) se vztahuje domácí úkol. Proto, abyste docenili efekt objevu, budete potřebovat (na osobu): 7 gramů mleté zrnkové kávy, vařící vodu, šálek, lžičku. Případné přislazení trefnost nepokrátí, náhrada z kávovaru by vyšla naslepo. Jedná se skutečně o „kafe s lógrem“, tak to bude i připraveno k patentování. Máte-li navařeno, jdeme. Nechte rozpustit pěnu a naberte ode dna. Nepijte, pouze prohlížejte. Máte před sebou v závanech retrozážitku dvě barvy – tmavou dole a světlou při hladině. Kdo si pamatuje z těchto stránek, že slavičí peří se nefotí pod slunečním svitem ale předpisově jinak, má před sebou na lžičce věrné barvy rýdováku slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) po africké zimě, šat k hnízdění. S tím, že vnější prapory ocasních per jsou kávová sedlina, vnitřní pak opojný výluh. Příroda ve své proměnlivosti i tady nastavuje nohu k zakopnutí, my ale společně překročíme. Prostřední (krycí) pár per má oba prapory tmavé. Vymyšleno nemohlo být lépe! Za normálního stavu slavík v listovce potřebuje splývat a přesně takový kabát má. Vrchní strana celá je barvy suchého listí, ocas tmavší, však podobně splývavý. Našedlé břicho je v limitu. Přijde-li ale nutnost na parádu ve chvílích námluv, ocasní vějíř zazáří rezavoohnivými tóny vnitřních širokých praporů (krom středních per) a dobývaný protějšek letí do kolen. Vyhoupne-li na cestě před námi z lemu jarního křoví mistr a bude u toho (pro nás při focení ovšem nepotřebné) slunce, užasneme.
A teď ještě větu k odletu: Ptáci jsou k cestě v novém, parády netřeba. Peří je z toulců natolik tmavé, že lžíce bude už k ničemu, můžete sáhnout po přístroji a přidat klidně smetanu.
O jiných slavičích tónech vztažených k peří, jež v létě umožňují tipnout staršího málem už v pytlíku, bude na stránkách knihy. Tam rovněž o tom, jak je to s „námrazovým efektem“ jarního slavičího límečku i s voskovým žilkováním (často na fotkách) některých ploch obrysu.
A kormidlo slavíka tmavého, jak je na tom? I to už přečtete jinde.
Ať je letošní únor ještě o den kratší, půjde-li to.
