Bylo to jinak, dokonalého nebylo nic, byla to prostě klika.
Ten obrázek tady nedávno byl, ještě ale podzimní. Myslím, že to je nejkrásnější strom oblasti. Píšu o něm v jednotném čísle, protože si chci myslet, že kořeny má v zemi spojené. Je jenom takovým nádherným oknem – víte kam? Jsem zpátky u nadpisu.
Za Trním, Osekem, Střehomí a Horním Bousovem se krajina pozvedá, uzavírá do sebe, vlhne, ochlazuje se. Táhne k horám. Právě tady probíhá hranice rozšíření obyčejných slavíků, za kopečky už najdete jen ojedinělá hnízdiště, často navíc života jepičího.
Šťastná náhoda při vybrané specializaci, kterou jsem vybádal ale až později. Ovšem tedy – mimořádná příležitost k pozorování proměn na hranici. Čekal jsem, co s tím provede oteplování Česka, zatím nic. A to mi vyhovuje, neměl bych už tolik času zajíždět za slavíky dál. Na jarním tahu lidé z těch míst občas dávají zprávy o zpěvech, podle mých zkušeností podepřených odchytem jde nejčastěji o dvouleté ptáky (loňská mláďata).
To jsem jel tehdy s náčiním až do Jirska. Pan doktor z Lesárny ze Suchdola tam chalupaří v rokli a volá: „Je tady naproti slavík, nechceš ho přijet chytit?“ Hodně netradiční odchyt sítí, ale povedlo se brzy. A dobře tak, pták tam druhý den nebyl. Samozřejmě dvouletý. Ovšem u Všeně, tam se na svahu pod lesem hnízdilo pravidelně, jednopárově. U Příšovic bývalo kolem panelárny dokonce párů víc. Manželé Klápšťovi, když vedli na Žabakoru odchyty CES, kroužkovali slavíka pravidelně. Zpíval loni mezi lesy u Zakopané, vyhnízdil nejspíš u Komárovského rybníku, přijel jsem tam pozdě.
Specializace ovšem přechází poslední roky k zaměření na tohoroční ptáky a jejich letní pohyby v noci. Mám tedy volněji o hnízdění, zkouším tak po čase opět kroužkovat hnízda. A bez vyděšenosti, které z hnízdišť širé oblasti jsem zjara nestihl, žiji klidnější čas. Ale knihu příletů vedu, byla by škoda vyhlížení prvních přerušit. Odrážejí se v tom rovněž zajímavá data, opět motivovaná oteplováním. Sleví slavíci – ano či ne? Proměna bude velice pozvolná, snad mi na to zbylý čas postačí.
A též mám rád po zimě vůni hlíny, když do ní hrábnu motyčkou. A chuť mladých kopřiv na jazyku, když chystají růst. A taky sleduji, zda někdy rekord dosáhne mladý, zatím to je utopie. Staří umí letět a vědí proč. Chytání prvních je náramně vzrušující a v prochytaném území za určitých okolností velice obtížné. To když mne (ještě nezpívající) zpěvák zná. Zažil jsem návrat za večerního deště, nezapomenutelný zážitek. Nechytal jsem, nechal mistra vydýchat a šel tam až ráno. Nikam už neletěl, naštěstí zůstal. Mluvil jsem nahlas už tenkrát, proč bych to nenapsal. Byl mi známým.
