Ano, pořádně jsem začal až letos, ale v plánu to bylo. Vynechat v létě místa v regionu ostatní a pozornost napřít do našeho parku, v mezích možného naplno. Aby se zjistilo, jestli má na to, uspokojit potřeby kroužkovatele – a to nejen přes slavíky.
Jak prostředí koordinovaně zarůstá, stává se atraktivním i při pohledu shora. Výkaz nachytaných druhů by byl už velmi pěkný, některé překvapují, třeba krutihlavi. Vysledovat jde rovněž výraznost migrace, nyní velmi nápadně protahují pěnice slavíkové a rákosníci velcí. Ťuhýci mírně polevili, přesto je číslo okroužkovaných údivné. Milý je výskyt modráčků, rehků – domácího i zahradního. Takhle mladí rehkové na cestě vypadají.
Průtah volnou krajinou mírné nadmořské výšky bude mít jiná specifika, než průlet horskými sníženinami. Také je pro rozvolněnost hůře sčítatelný, ale dvě místa se sítěmi, jež dochytávají „slavičí ráno“, dovedou ukázat málem zázraky. Třeba cvrčilky říční – velmi milé zjištění. Pro příští rok bude nutno předzásobit akci kroužky, stanoviště nechat ovšem pouze takto v doplňující se dvojici, primárně stavěné pro noční slavíky. Se zpěvy též pouze slavičími. Půjde pak spíše o specifický punkt, ovšem pravidelností a nasazením si zaslouží důstojné přiřazení k ostatním. Odchytové místo – Slavičí háj.
Dnes chytací přestávka kvůli počasí…
