Květy z uplatněných poupat se v závanech poroučí k zemi v úkolu zrání, zatím mrazová kotlina zuby neukázala. Když jsem tam byl posledně, slavíci doma nebyli. Uteklo pár dnů, a někteří jsou. Toho s baťůžkem na zádech jsem zatím ovšem nepotkal. Možná se mi sázka na mládí vymstí. Řešil jsem loni veliké dilema – dát logger mladému, nebo zkušenému s kroužkem? Prašť, jako uhoď… Mladý cestu dotáhnout nemusí, starý enormní vypětí už třeba neudýchá. No jo, jenomže já toho „starého“ mám právě v ruce! Díváme se na sebe, příliš se nevzrušuje, po vyfocení a měřeních ho pouštím.
Jasně, zazpíval na odletu. Slaví. Tak to mnozí, kterým začíná fungovat žhavení motoru, dělávají. Chytit jsem ho musel na tichou síť. Na přehrávku pak přibyl kolega sousední, též „nemladý“, však bez kroužku. Co je to za ptáky, necháme na jindy.
Musím na lavičku, prohnutý tíhou. Ne, z vyžínání třtiny kol keřů, ze zážitku. Jdu si připomenout před chvílí puštěného slavíka příběhem. Je to soukromé, tady napíšu jenom, že je to síla.
Od rybníka už koncertují kuňky. Háj – ráj se do toho tradičně opřel. To se končit nechce, ale slunce v cíli už není ani k odtušení, budu muset. Přichází další z telefonátů, hlásíte zpívající mistry. Moc všem děkuji, tak jsem si to přál. Pozavěšovat vás. Abyste byli podobní. Aby vám výskyt slavíka rozproudil krev. Děkuji ještě jednou, teď do Vlčího Pole.
Vybíral jsem si místo, odkud vyzkouším noční hraní. Ještě jedno proběhnout musí. V letech předchozích jich několik bylo (všechny negativní) a potřebuji finální. Hrát budu z nejodlehlejšího místa parku, vzadu u rákosí. Za několik dní.
Slavíci v místě zpívali tři, a vzadu se chytla samička. Není v určování úplně jasno, o časech příletu. Slavíci jsou si podobní. Ale snažím se cokoli najít. Pocitově to zvládám. Podívám se – a vidím! Toť ovšem nezaznamenatelné, o tom by jistě i jiní mohli vyprávět! Třeba při chytání rákosníků. I nad podobným při cestě domů přemýšlím. Než dvanáct kilometrů urazím, mám téma namísto autorádia. Nepotřebuji z éteru poslouchat dokola, jak se nepodařilo naplnit představy o proinfikovaných. Dávno to otravuje. Vždyť v Slavičím háji chodím bez náplasti, a prostředí mi to trpí. Věříme si.
