Po čase vítám především romantiky. Mám z odpoledního odchytu nabito, pojďte se do míst se mnou vrátit. Když sem teď pověsím klíčovou fotku, řeknete si u nadpisu – on se už úplně zbláznil!
Ne, že bych ze setkání nebyl jaksepatří dojatý, ale význam titulku je mnohem luxusnější. Kroužkováním se mi podařilo prokázat po čase znovu soudržnost páru, a soukromě si myslím, že jsou spolu déle, než mohu dokázat. Dáma v letech je totiž neskutečná! Dám ještě jeden obrázek.
A teď přidám partnera. V databázi je veden od loňska – právě ovšem už jako starší. To je on.
A když rozdávám, tak ještě jejich obydlí.
Pojďme nejprve vyřešit čísla. To, kdyby sem přišel přeci jen nějaký kroužkovatel, aby si též něco odnesl.
Slavičí pár od Býčiny (Kněžmostsko). On okroužkován 21. 4. 2019 v místě jako M+2K. Ona označena 22. 5. 2016 v místě jako F+2K. Oba tvořili pár přinejmenším v roce devatenáct a sešli se i letos. Opravuji – slétli. Ona má v mezičase několik kontrol, on první dnes.
Pojďme se blíž podívat na ni. Představte si, jak slavíci hnízdí. Samička po snesení posledního či předposledního vajíčka zasedne, a to velice pevně (do prvního vyplašení). Znám dost případů, kdy po takové v rozmáčklém hnízdě po skoku zůstalo jen peří. Samci to mají snazší a dlouhověkost se očekává u nich, ne u samic. Tady to ovšem neplatí. V čase kroužkování jí byly nejméně 3 roky, je tedy přinejmenším sedmiletá. On nejmíň čtyřletý. To jsou slavíci, přetékající zkušenostmi! Však také v červnu to pod silnicí jen pokřikuje mládeží.
Zabroďme proti proudu času, toho jejich. Po přímce je to do Sahelu pět tisíc kilometrů. Žádný pták ovšem po přímce nelétá, krom kukačky v hodinách (která se na místo vrací též, uznávám). Takže délka slavičích cest bude o mnoho větší. Vyhnízdí, přepelichají, zaktualizují navigaci – a vyrazí. Každý sám, samozřejmě. Pak chodím okolo psát, že dvacátého je místo podivně prázdné – a pětadvacátého taková událost! Ten sameček se choval divně a ve třetí kontrole, tiše do nové ulice zastrčené sítě, přišel úspěch. Do ničeho už by nevlezla, nebýt tohoto nápadu. Věděl jsem, kým je, podle kroužku. A jeho měl za zády. Jak jsem ji pustil po proceduře, uklidnil se tak, že vlezl do sklopky. Tu ještě neznal. Hlavou mi táhla radost. To bylo setkáníčko!
Oba v ruce byli velice klidní, a já zase už vím, že montování se jim do života, nebude kdovíjaká zátěž. A odedneška jim vážně začínám držet palce.
