Ráno se opřelo slunce do oken jídelny, pak svítilo přes balkón obýváku, a když ho ani tam nebylo, našel jsem jej loučící v mlýnské zahradě. Měkkými tóny šátrající ve větvích.
Mezitím jsem viděl Klenici v Sukoradech a bylo mi, jako kdysi během jar. Byla plná vody a spokojená. Jel jsem si kolem ní pro pochvalu. Co nevidět, stoletá vrata, jsem omlazená vezl předat. Nikdy bych tento styl obživy už neměnil. Já musím být u práce pomalý, musím se k detailům vracet a pečlivost, mohl bych mít klidně na tričku. Nikdo by se mnou nepracoval, a já s nikým taky ne, krom syna. Ten sice někdy motivačně zrychluje kroky po kovárně, jestli si všimnu, já ale nevidím. Žiju nádherné roky v práci. Copak by šlo navázat na staré přesné a opracované, ikdyž polorozpadlé dílo, lajdácky? Značku jsem žádnou v železe nenašel, ale ví se, že dílna byla z Luštěnic. Všechny díly poctivě seznačeny, nešlo zpětnou sestavou zabloudit. 98 lidí ze 100 by trosku zahodilo do šrotu, tito lidé nikoli. Poznal jsem to už, když jsem pro ně tehdy přijel. Vše chtěli „po staru“ oživit. Dobrý to byl den.
Pod Starou Studénkou se hlína leskne jak havraní peří. Zemědělci jsou tady rozumní. Šedý ťuhýk pátrá nad svodnicí, žijí tu odedávna. Od lesa křičí jeřábi, ti jsou tu naopak sotva pár let. Slavičí keře zde přežívají, prima. Kdybych zastavil a vystoupil z auta, uslyším zpěv skřivanů. Měl bych zítra odtáhnout do bažin. Byl by tam už modrák. Práci mám z krku, mohl bych.
Projížděl jsem vesnici jinou a uvědomil si, že bych měl napsat o topolech. V písni už, jedné, moc pěkně jsou. Já bych to zkusil na blogu. Potkávám je na mnohých slavičích pláccích, na jednom jde vážně o kmeta, kam vždycky, než začnu líčit, musím zajít. Sukorady – jezero.
Topoly zvláštně voní a poctivě stahují blesky. Těla mají zjizvená, nikdy si pod ně úkrytem nestoupejte! Brzy zjara kvetou, bývá to nádhera. V síti se zavěšují fialové jehnědy, když je z výšin vítr shazuje dolů. A listí, když je rok staré, poslouží slavíkům k stavění hnízd. Kde nejsou duby, topol je fundovaně nahradí. Také jsem našel hnízdo, kde slavíku mohutný strom topolový „kryl záda“. Vystavěno bylo u paty v kopřivách, opravdu těžko hledatelné. Však vyhnízdili. Lokalita: Dolní Bousov – splav Červenského rybníka. Místo má místo v slavičí knížce – a já přidám maličký příběh, abyste celý den nemysleli jen na dezinfekci. Líčil jsem tam sítí na slavíka a nevšiml si, že za ní pod svahem při Klenici roste ptačí třešeň, osypaná. V první kontrole mumlám nezkušeně – kterýpak dobrák mi k tyči vhodil žlutý kapesník! Dalších pár kroků – a pak už jsem přispíšil. V síti poskakovalo toto…
Ne, ornitologie nenudí.
