Teď už tolik ne, ale když jsem působil na sociální síti, fotografií na určení chodilo dost. Slavičích, samozřejmě. Od nás i ze zahraničí. Vždy jsem určoval bez záruky, fotografie není křídlo v ruce! To už je lepší určovat zpěv.
V dnešním krátkém vstupu si představme jedno pozoruhodné křídlo z archívu.
Toto je sice mladý slavík, ale vždy mne problém trápil u pelichání starých. Přestože v zápise o ničem podobném nebyla zmínka, obrázek nabízel 1. loketní letku mírně kratší, v porovnání s následujícími. Bylo to proti logice, protože postup výměny řady je jiný. Blamáž jsem odhalil po čase. Fotí-li dokladový materiál pouze jeden člověk, dvě přítomné ruce neumožňují exponovat a přitom křídlo (druhou rukou) potřebně vypnout. To se jakoby mírně prolomí v ohybu a klíčová letka je od objektivu hloub/dál. Dojde pak k podobné „deformaci“ obloukovité řady.
Když už zde křídlo máme, pojďme si říct, kde se nachází v desetičlenné sestavě ono rozhraní pelichání. Na snímku je totiž přímo učebnicové. Leží mezi 6. – 7. krovkou. Na krycích (terciálních/ramenních) letkách (1-3) je již patrné opotřebení špičky pera ve tvaru začínajícího písmena „V“ podobně, jak známe od kachen. Zde se sice nejedná o tzv. prachovou špičku, nutno ovšem říct, že špičky se skvrnkou přeci jen oproti okolnímu praporu měkčí jsou a podléhají obrusu daleko víc. To působí problém při určování na jaře a dál směrem k létu, do první kompletní výměny šatu.
Informace k návštěvníkům zvenčí – držené křídlo může působit divoce, ale kroužkovatelé, podobně jako třeba chovatelé, jsou vyškoleni k držením, která nejen, že zvířeti garantují šetrnost, ale současně umožňují studijní materiál prohlížet a „listovat“ v něm.
