Reklama pro krajinu
(Reklama potrvá asi pět minut)
Bylo tomu již dříve, ale především po Listopadu 89 jsem přitlačil na pero a v nezměrné euforii začal s dopisováním pro veřejnost. Chodil do rádií, na besedy a přednášky, v novinách měl dokonce svůj sloupek. Kdybych z vyslovených vět měl vyskládat pěšinku, došel bych po vlasti hodně daleko. Nešlo mi o předvádění se (na to nehlídám potřebnou eleganci), šlo mi o to, pomoci zdejší krajině, přírodě v ní. Sbírka ocenění i vzpomínek je rozsáhlá – od cen čtenářů novin, přes setkání s primátorem nad slavičími úspěchy v plechovém městě – až po nominaci knížky ve východních Čechách a setkání s podobnými během vyhlašování. Přednášení na U3V od jejich začátků, v mnichovohradišťském betlému jsem tvůrcům stál se slavíky za vlastní figurku, přišly veselé příhody z natáčení. Ne, neumím jinak, než krajině poděkovat i tady. To ona mne toulává místy, kde podle ní mám v tu chvíli být. A život s ní je vskutku nemalé dobrodružství!
Zůstalo psaní – dopisování, chcete-li. Uzávěrky jsou legrační, když se sejdou. A teď dobře poslouchejte. Nikdy jsem neslevil tak, abych napsaný text „omáčel“ v periodiku sousedním. A čtenáři si všimli, vědí to na mne. Většina tiskovin má dnes digitální verzi, takže si je můžete prolistovat a k lidem, až na výjimky, jdou zdarma. Jenom v tom zdejším mě už nenajdete. Pro zásadně odlišné představy o obsahu textů jsem od spolupráce odstoupil. V ostatních ale pobývám s chutí, psaní (zadarmo) totiž musí člověka bavit. Ono podle toho vypadá a zpětná vazba bývá až dojemná. – A znovu zdůrazňuji – ne moje jméno, tvář krajiny na tom vydělává. A potřebuje to jako sůl! (Teď možná budu stranit, omlouvám se, ale…) není míst statečnějších, než na severovýchodě Mladoboleslavska. Enormní zátěž ze všech směrů, ale pozor – zrovna dodávám, že znám dobré zemědělce i podnikatele v jiném spektru, ale podívejte se třeba na kosmonoské krajinobraní. Kauza jak hrom. Lidé s částí úředníků se brání peticí, jak to dopadne?
Nechtěl jsem nikdy s přátelskou povahou válčit za krajinu a ochranu přírody. Chtěl jsem chodit s motýlí síťkou, posléze udicemi, a nakonec s dalekohledem jen tak po kraji a hřát se v závětří. Život vás ovšem navede jinak, dnes už mám právo to říct. Nikdy jsem nebyl nohsledem elit předcházejících, nebudu ani současných. A krajina na mém postoji vydělává. Může se o opřít, spolehnout se.
