Jdeme do finále…

Ještě malá změna. Upustíme již od tématu odborného a necháme blog dojít v jiném. Zbylé stihneme v roce 20. Slavíci mají stránku pro ten čas zamluvenu, a snad přiletí.

Dnes se vydáme za posledním kopnutím v zdejší zahradě, pro kousek zajímavého železa. Kdo si myslí, že by jej zajímalo, tady to je.

Natěšen nedávnou šipkou kuše, k níž mám už potvrzující vyjádření, zkusili jsme ještě projít pobřeží jezírka než zamrzne a dorazí sněhy.

Rád bych napsal úvodem, že člověk má všelijaké sny, plány a touhy a nemusí jít jen o luxusní záležitosti pro zářivější cestu společností. Já jsem si po vyčtení mnohého opravdu přál najít v zahradě nějakou zbraň. Hodilo by se s ohledem na divokou minulost míst kolem říčky. A ono to přišlo. Ty kuše uměly divy. Odborník zmínil k povaze nálezu, že zde šlo buď o zvíře, nebo o člověka, což se dalo tušit. Hledači je nacházejí zejména kolem hradních valů, kde to je očekávatelné. Pak jsem si hned také přál, přiblížit se dávné metalurgii, vždyť přeci i tady se muselo kovat a předtím k tomu pořídit železo! Způsobem, který můžete vidět v ukázkách po hradních nádvořích. A vidíte, to přání se splnilo před chviličkou. Za signálem vsouvám rýč do hlíny a vím, že v terénu původním půjde o podivnost zcela jistě. To není navážka, kde se smíchaly úlomky pletiva s hřebíky socialismu, provázené jiným harampádím. Ten pocit zarytí bych přirovnal k – po zimě – prvnímu líčení na slavíka. Podobná euforie. Přístroj neumí lhát a něco tam být musí, i když na první pohled bych hromádku vysypal stranou. První lekce pro moji hlavu, jak je člověk omylný. Pak už se ukazuje hrudka koroze a napětí pokračuje. Co to může být? Po chvilce už vím, že nejde o nic menšího, než o druhý splněný sen! Víte, co je to železná houba? Kdo z vás viděl repliku tavby z rudy, má vyhráno. Ano, jde, o pecí proteklou taveninu Fe, pórovitou, už ale kujnou. No a my jsme kus takového „pokladu“ právě našli. Kam přesně datovat – zatím nevím, uměli to už Keltové ve starém věku, bude spíš ale mladší.  

Vždycky, když narazím na podobný fragment času, začnu tím směrem pátrat. Nyní tak procházím tavbou železa, přestože průmyslovou, tu bych měl samozřejmě udržet ze školy. Tohle však bylo jiné, byli to nádherní kováři! A museli slévat tady. Nejdále snad, kam bych dohodil tím upatlaným rýčem! A zkujňovali taveninu taky určitě tady! Prostě – kladiva, palice a fortelná dřina, tady pobývala. Jako bych ve chvilce stál mezi nimi! A tolik bych o to stál! Nález jsem očistil, fotím a odesílám éterem k potvrzení – a co vím určitě, u stolu se mnou bude i večeřet. A pak si dovolím, až dlouhou tu cestu projdu, posunout přání svá dál. Četl jsem si v knížce, jak Kněžmostu chybí stále pobyt Keltů. To bylo před lety. Loni už autor u nás nad kafem a krabicí ten nářek odvolal.

Vídal jsem, po pravdě, při hloubení levé části jezírka, ložiska koroze v černozemi. Nikdy jsem v tom ale nic po rozemnutí nenašel. Čas tu titěrnost zlomyslně chvíli přede mnou pokaždé sežral! Tam ale, právě tam – jsem začal podezírat a návazně snít. No, prosím! Než starý kalendář z poličky sundáme, můžu v něm tu radost odfajfkovat. Nejen tedy, že se zde tvořily z hlíz, pecek a „zeleného šutru“ nástroje, kovaly se i železné. Kam mi sen přeskočil, už asi víte. Ještě jsme všechno v zahradě neprolezli a schází doba bronzová…

2 odpovědi na “Jdeme do finále…”

  1. Pavle, jsem moc rád, že jsem tenhle kousek železa, ve kterém jsou zakódované dějiny Českého ráje, mohl držet v ruce a nasávat to tajemno co skrývá. Že si kovář postaví svůj dům na místě, kde kdysi dávno někdo zpracovával rudu, snad nemůže být náhoda. Tak ještě mnoho podobných nálezů i v dalších letech !!! 😉😉😉

    1. Díky, Mirku.
      Komentáře lze přidávat i jinde po rozkliknutí článku v seznamu (vpravo nahoře).
      Děkuju i za návštěvu vás obou a pěkné dny, pokud možno.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *