Myslím na slavíky každou chvíli, nejde to během jejich pobytu doma jinak. Téma mne zaměstnává možná až přespříliš, ale nebráním se. A mám i představy a sny. Jako loni, na konci léta, kdy jsem doslova trhákem proletěl prázdninami. Chytal a chytal zpod oblohy táhnoucí slavíky.
Táhnoucí? Je to opravdu tak?
Však ono se povede v nějakém výsledku a pokročím dál. Dozvím se, odkud pocházejí všichni ti mladí chytaní, ti zejména, protože jich je 95% z počtu celkového. Některá „nakročení“ už k dopátrání proběhla, ale klíčové přišlo včera. Slavík měl pořadí odchytového jara 103. Tolik jich bylo třeba chytit od příletu, abych krůček mohl provést. Tady ho vidíte.
Zpívá v podregionu Březensko, pod hrází rybníku Vražda.
Výsledek je nesmírně cenný a radost mám ještě teď. Okroužkován byl právě o nočním chytání 20. 7. 2018 na úpatí rohatských Hor mezi Bousovy jako jeden s desíti chycených. Jako první. Je krásné vědět, že peří přesně v tomto stavu jsem prohlížel a hledal v něm znaky loni v létě. Bylo takových slavíků dost a právě tento kapitál nabídl možnost, udělat druhý krok z jara, až ptáci přiletí. Pokusit se některého najít v oblasti, pokud to lze vůbec očekávat. Pokud nejsou zásadně přespolní, odkudsi z daleka. Vidíte – a někteří přinejmenším, zcela jistě nejsou.
Neskrývám, bylo by fajn mít takových alespoň pět, proto jsem s přáními doposud neskončil. Drze si ještě přeji.
