O dalších překvapováních

Chtěl jsem nedávno na besedě přivítat posluchače oslovením – sjetí i sešlí, ale nechám si to asi na Vítání ptačího zpěvu. Ne, samozřejmě žertuji, i když některých nápadů, které mi hlava produkuje, se vzdávám dost nerad. Bylo tomu tak už ve škole a platil jsem za to tvrdě. Být humoristou.

Potkal jsem se včera s člověkem na nové lokalitě poblíž Veselé. Když jsem mu osvětlil důvod pobytu, zalovil v paměti a douvedl mne sám. Přes boleslavské rádio. Má cenu do médií chodit, pomáhá to v terénu.

Letos jsem se v mezích možného znovu opřel do výzkumu, současně si tím dokazuji, jak hluboké mezery ve znalostech mám. Je to tak správně, pořád je důvod chodit chytat. A potkal jsem včera u nádrže i Mirka, měl v síťce pořádného kapra. Já šel kolem taky se síťkou a neodnesl si nic. Hned jsem si vzpomněl na tátu, taky rybařil a můj úkrok od udic k dalekohledu těžce nesl. Právě pro šupiny ve vezírku. Nechápal mne, jak můžu chtít dělat něco, odkud nic nepřinesu. Šel kolem čas, a šlo ho hodně. On už tu není, ale myslím si – kdyby věděl o ceně, kterou mi společnost nedávno udělila, že by svůj pohled pozměnil. Stal jsem se znalcem slavíků, ale jak jste se výše dočetli – pokoru, pokoru si držím. Je to už spíše v rovině osobní, sám nejlíp na sebe vím, co vše ještě nevím. A mnohdy nevím ani to, kolik dalšího ještě nevím. Musím vyrážet dál!

Podívejte – ta nádherná cesta! Odpusťte místu zadrátování, svítit chceme každý. Ale ty stromy pro hrušky a vzadu kopeček s liliemi v létě, a já tudy nikdy snad ještě nejel! Musel jsem zastavit, i když nejhezčí úhel záběru jsem už přejel. Vracet se mi nechtělo, jako bych slyšel – Pavle, vyfoť mne takovou, jaká jsem. Tak jsem to udělal. Krajino slavíků navrácených…

Okroužkoval jsem jich devět v té jízdě a hledal na nich rozdíl, který se možná usadí v určovacích klíčích, definitivně. Držím se stopy od loňského léta a těšil jsem se, jak v šatě svatebním slavíky doprohlédnu. A taky technika chytání současného. Je jeden veliký zážitek! I dneska ukousnu půlden a na další místa vyrazím.

Tento problém slavičích běháků setkávám častěji. Nedokázali jsme dosud přečíst, jestli jde třeba o křivici.

Možná se pletu, možná jsem ozářen dařením se, ale zdá se mi, že konečně trochu víc poznám je i podle zpěvu. Že i tam zákonitosti jsou a já je už tušené vybarvuji. Zkouším si přijet a z chování slavíka rozpoznat ihned, bude-li starším, anebo loňským. Dělám si koníček zábavným, jak to jen jde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *