Toto datum je důležité proto, že česká zem zažívá už poctivé zpěvy slavíků. Přilétají ještě rychle starší a staří, začali mladí, tak trošku neveřící.
Vrací se, aby na prvního máje v krajině bylo poctivo. Trošku nám kazí obrovskou radost obava o vodu, začíná se jí nedostávat. Možná se někdo podiví, trápí mne tyto věci, jsem člověk Přírody. Musím strachem oplácet, když mi tolik dává.
Chodí hlášení nočních slavičích zpěvů, děkuji za ně, ty „naše“ z regionu bych chtěl, pokud to půjde, navštívit. Do jedné noční produkce jsem spadl včerejším chytáním. Měl jsem zvečera málo času a chtěl jsem využít i dobu po setmění. Nevyužil jsem, stačit mi museli chycení dva – jeden v Dobré Vodě a druhý na Budách.
Dnes je pětadvacátého a nikdy se nestalo v Slavičí knize, že by tam ještě zápis o přítomnosti v krajině nebyl. Za 37 let.
Mnohé odkvetlo, mnohé pokvete, jiné právě září. Chtěl bych zastavit dění právě tady. Tady ho stopnout a chodit jím do zbláznění. Najít si čas na ten čas a uradovat se z něj. Toto je pro mne teď náplní života, vážit si současných ohromných dnů. Vždyť jsem je tolik vyhlížel! Já vím, jiní se tady v Kněžmostě radují, že naši čápi snad opravdu hnízdí, v Bousově šťastni jsou pro vlaštovky a u Jaroměře na ornitologických loukách se vylíhla první čejka. Také se ti lidé dívají pohledy ornitologickými, ale já – já se raduji nad slavíky. Ještě jsem ani pořádně nedovážil rozměr toho nádherného tehdy rozhodnutí. A ani být zváženo docela nemůže! Pořád mi totiž život těch nádherných chvil naproti závaží u osahané decimálky šikovně přihazuje.
Než vyjdete s námi na Vítání ptačího zpěvu do Obrub (všechno se tady včas objeví), nevydržte to a vyjděte sami za těchto večerů zdržet se po setmění. Slavící slavíci vás nechají dojít až pod svá křídla, tak se nebojí. A uším po cestě řekněte, ať to pro jednou vydrží. Dostanou pořádně zabrat.
