Před koncem druhé dekády dubna už z řady míst zpěv rezatého krále zní.
Vyjel jsem monitorovat i dnes, brzy, a pozdě se vrátil. V kalendáři je natištěný svátek, v přírodě je docela klid, ono to ale přijde k poledni.
První zpívá sám od sebe u Kněžmostského nádraží. Za chvíli už dostává kroužek. Druhý zpívá o kus dál na Koprníku u památných dubů. I on kroužek brzy dostává. Pak série lokalit prázdných, bude poledne a já scházím dolů k řece. Bakov – Ostrov. Takovou hloupost jsem ještě nikdy neudělal. Jít kolem chatek v pravé poledne! Všude se vysmáží, peče a griluje, voní polévky a já mám v žaludku vymeteno. Lesnaté bradlo nad řekou – poctivě rozvoněná kuchyně! Ještě, že slavík tu není a můžu odtud padat. Hnízdiště „Oplocenka“ – i tady je prázdno. Pak ale Veselá „Za hřbitovem“, už už bych odjel – a co neslyšet? Opatrný zpěv z ostružiní! Líčím, čekám, vyhlížím. Je hotovo a slavík má kroužek z předchozích let.
Označen byl v místě jako kropenaté mládě 12.7.2016, velmi cenný výsledek.
U jezera ve Veselé zažívám rozčarování, které mne bude držet hodně dlouho. Až jej ověřím, že to tak opravdu může být, ochabne spolehlivost prověřování slavíků přehrávkou. Pak ale v místě, které se jmenuje – Skalní sruby Jizery slavík se rozezpíval a napotřetí ho lovím ze sítě. Radost.
Poslední je bojácný, nakonec to vychází též, jeho místem pobytu je mnichovohradišťský sjezd z R10 od Prahy. Ten už patří určením k těžkým. Peří je klamavé, bude tříletý.
Slavíci přilétají.
Ještě bych rád napsal o tomto čistém rybníčku. Je žabí a nejen to! Je živoucí celkově.
