Myslel jsem si, že se mohou slavíci vracet takto brzy. Není to tak, nemohou. Jejich časování pohybu od zimovišť to neumožňuje. Jsou konzervativní. V posledních zastávkách to zřejmě urychlit nejde, pobyt v nich potřebují. Na konci dekády už nějaký sólista přiletět může, ale ani to mnoho neznamená. Byly roky, kdy nešlo slavíka zjistit ani v půli dubna, prostě nebyli. Objektivně je ale potřeba říct, že pro chyby v Knize příletů je prostor ohromný! Třeba jen způsob získávání dat… V minulém století jsme neměli přehrávací možnosti a slavíka po příletu pak pozorovatel daleko hůře zjistí. Nebo spíš nezjistí. Také míst možného setkání nebylo tolik – prostě, oblast nebyla výměrou 220 čtverečných kilometrů!
Jsou možná druhy pěvců, které na časnější jara reagují, slavíci v Česku zatím ne. V prvním týdnu dubna je vyhlížet jeví se zbytečné. Navíc jde o velice náročný výzkum, fyzicky i materiálně. Bylo by příjemné i směrem k blogu rekord příletu posunout. Do nekonečna však vzhledem k napsanému se to moc nedá. Rekord (10. 4.) z minulých let je opravdu vydřený. Na druhou stranu – je krásné tam pobývat v čase, kdy ještě je rozhled po okolí. Kdy leží koberce, které pak člověk už neuvidí. Květena ano, ta je určitě aktivní dřív. A větve slivoní, ty opadávají už teď. Mnozí ptáci už hnízdí a všechno se rozběhlo. Každý den přináší změnu.
Stál jsem na předměstí s bezdomovcem. Vylezl na mne z křoví, pozdravil (česky – „dobrej“) a říká – co tu dělám. Já k němu – na to se nejdřív zeptám já Vás, když dovolíte. A to jsem neměl dělat. Bylo toho málem na hodinu. Potetovaný skoro i na náušnici, vyprávěl o práci. Fakt. Bydleli s kámošem v křoví ve stanu. Bude slavíky zaznamenávat. Za týden se na to sejdeme.
