Kde končí nepořádek a začíná skládka.
Rád bych vás pozval k nám.
Vítejte v krajině před Českým rájem, vítejte, kde jsem doma.
Síla našeho přátelství je v nerozlučnosti. Mám ta místa rád a mluvím o nich hezky. Příroda si poradí, podívejte na ten obrázek.
Na pneumatikách se vyhřívají v létě ještěrky a slavíci mezi nimi nacházejí potravu i spolehlivou ochranu. Říkal jsem to kdysi ve studiu na mikrofon – nerozumím Českému ráji, neznám jej, protože tam nechodím. Nebydlím tam, štěstí měli jiní. Co to je ale štěstí?
Můj domov je v krajině před rájem. Zní mi to hezky a opravdově. A hodí se to k mému vnímání krásy. Hledám ji v rámoví s levnými plátny. Pastelů neznačkových a v obrazárně z nejobyčejnějších. Vnímání mám nastaveno citlivě, daří se mi zažívat radost a okouzlení kam jen se pohnu.
Před zimou, když kraj je průhledný, křičí ta ubohost ještě výrazněji. O to víc se přimykám k větvím i kmenoví, děkuji do stran, že ještě žijeme a rád si vždy počkám na ozvěnu. Potěší.
O příběhy těch míst musíte poprosit, žádný průvodce vám je před zraky nenastrčí, musíte v tichosti a ony zaťukají. Jen kývnu, jako že už jsem dávno tady. Že jsem nezapomněl.
Najednou se vám zdá, že sedačka z auta je navrchu zelená prohrou.
Myslíte na Uhlířovu píseň o polobotce a necháte náladu do sebe pronikat. Ne, nikam neodejdu, vždyť jsem ve dveřích slavičího chrámu! Co na tom, že zrovna nejsou doma. Vrátí se, mají to stejně jak já.
Tak je ta sedačka zelená, nebo se mi to zdá?
Ta síla je mnohomocná a cítím ji dotýkat se. Ještě jsme neprohráli! Že sem nemohu pozvat návštěvy? Třeba to u nich mají taky tak. A jestli ne, zážitek je nemine.
Chtěli byste vidět, co znám jen já o těch ptačích zákoutích? Tak si sedněte, ať neupadnete. Podívejte se! Takhle má vypadat něžná revoluce.
Vidíte, moc dobře vím, co tahle krajina umí, ač v řetězech. Vážím si jí o to víc. Nepoleví, když jaro zavolá. Kde listy podzim otrhal, už se formují mladé, ropné produkty zem málem už vstřebala, pneumatiky statečně přebíhá ofina. Za pár zim je za nás Příroda uklidí.
Já jsem se narodil tady a neměnil bych.
Prošel jsem s výzkumem tolik krásných míst, často až neuvěřit. Ale jedno tam nenacházím, tu ozvěnu.
