Zamykání parku

Chystáme prostředí na zimu a loučíme se s podzimem.

Na snímku dva z možných pokračovatelů myšlenky.

A proběhlo vysetí dubů za stromy, které letní sucho umučilo. Žaludy jsou na můj vkus velké, přesto by mělo jít o dub letní.

Uvádí to i seznam památných stromů Poděbradska, strom totiž stojí u vchodu do areálu městských lázní u připomínky Bedřicha Smetany.

Duby prý dospívají až kolem padesátky, pak teprve rozkvetou a plodí. Tyto, vzejdou-li, doplní moc pěkně rostoucí křovitý lem v úpolí, kde bych už rád slyšel příští rok slavičí zpěv. Díval jsem se na pokryv opravdu zblízka, až se zahradník usmíval. Kopřivy rostou – toť první báječná zpráva!

Lísky už podsypaly sílící keře listím a dubové je u cesty nedaleko. Bylo by z čeho hnízda vít.

Dnes v podvečer, když jsem provedl dokumentační fotku společníka, úplně jsem tam slavíky viděl.

Probíhá vždy i úklid plastů a všeho, co tam nepatří.

Nikdy jsem nezažil, formovat prostředí od začátku. Vyžívat se v představách, mít ruce popálené v radosti. Nechtěl bych působit divně, ale já k těm kopřivám mám prazvláštní vztah. Pořídil jsem je kdysi z hnízdiště u Násedlnice. Neznal jsem jej dlouho, prostě ho objevil pozdě a dnes už není. Vše přeměněno v kulturní záležitost a žahavku byste tam hledali marně. Vidíte, a já jsem ji přenesl sem. Kdybyste cítili, jak hořce voní, když jsem ji břitem rýče rozedřel. Jak mladé lístky po krutém létě ožívají. Mají jen chvíli, než od Piváku a Rachval přitáhne mráz. Mráz kopřivu nespálí ovšem, to znali už staří hospodáři. Strach tedy nemám. Lísky hazardují s jehnědami, neměly by, pokud chtějí jaro uvítat v parádě. Radostný slavičí čas, který v tom pruhu už tuším. Rozkvetou vysoké petrklíče – jak bych si nevzpomenul! Žluto jich pod stromy bývá. To už pak zpěvy se přetahují nad cestou od trní k trní.

Než jsme z auta dnes vystoupili, neuvěříte…, po čase znovu koroptve se v louce ukázaly. A hned slétly do třtiny, ještě, že je. Příchozí musí být pozorným, zvířata o vás většinou vědí s předstihem, už jak brzdíme u závory.

Po jablkách táhnou kvíčaly, je to tak každý rok před zámrazem. A pak tu krom střízlíka vidět víc není. Patří k tomuto období ona nostalgie. Děkuji za čas i tento.

Neprožít jej a neprosmutnit, zjara by exploze byla jen poloviční.