O místě, kde z kleští jde pára, kroužky se v bužírkách neudrží, kde ptačí zpěv zní pořád dokola a podzim je oslavou ornitologie.
Nevpíši souřadnice. Jedni místo poznají hned, druzí si s úkolem neporadí. Třetí mávnou rukou, že vědět nepotřebují, čtvrtý pravdu mít nebude, že takového nic neexistuje.
…
Do kopců při polním letišti se vrátilo léto. Čekanka v krajnici zavýskla o trpělivosti a rozježděním ještě střapatější slavila dočkání se. Večer se dotýkal cílové pásky a prostor se chystala uchopit noc. Nad kopci Moravy rostoucí měsíc k pocestným ukázal svůj blýskavý hřbet, a taky hvězd přišlo nečekaně. Kopeček rozťatý uličkami uvolňuje ze slívových větví řapíky a dole z těch listů vytváří krasohledy.
Čihadlo tak jako v červenci, posléze v srpnu i září, zahlíží po křídlech stěhovavců. Přišel čas pěvušek, sibiřských budníčků a mladých sýkor. Zvlněnou krajinou volí si cestu a pospíchají. Čihadlo mává k nim pozvánkou, na noc si věří. A potom?
Hvězdy se pakují, vítr svou výhružku nedodržel. Tikání červenek a sítě vychystané.
Den přišel nestudený, přátelský.
Barevné pytlíky zbrzďují křídla, než za pár minut poletí dál. Jsme na jednom z nejúspěšnějších chytacích punktů od Aše k Tatrám, stojíme při podzimním tahu moravskou zemí.
Tužka kličkuje po papíře podivnou latinou s čísly, protože ptáci i dnes k místu přiletěli. Neznalý kdyby se zastavil a louskat snad zkoušel, co skrývá se za „rehek zahrada, 26 rubecul a velký collybita“, hlavou by kroutil po zbytek dne. Jiní však rozumí předivnému stylu – umění, které je navýsost jedinečným! Živeném porozumění krajině a vyzrálým citem pro taktiku.
I za rok ptáci poletí na dohled Hostýnských vrchů. I za rok se dostanou mnozí z nich na seznamy. Do společnosti těch, na něž je vsazeno. Že prozradí na sebe přeci jen víc, než vyčíst šlo u kleští onehdy za rozbřesku.
Děkuji za vzácnou příležitost.
