Seznamte se:
50.29.4 N; 14.59.8 E. Rybník Pátek u obce Buda
Rybník se po „vyčištění“ dostal před lety rozmanitostí také na pevné dno.
V hlavě mám ještě krásný obraz již nežijící doktorky zvířat Hany Netíkové z Bakova. Znali jsme se – jak jinak – přes přírodu. Rybník na ni těch pár kilometrů tehdy zavolal, chtěl poprosit o portrét. Jako by tušil, co brzy přijde. A ona nepřeslechla, slyší moc dobře podobní lidé a po cestě zkušeně předmíchávala barvy. Aby pak na břehu jen a jen přidávala. V splynutí duší, jako od Maxe Švabinského!
Dnes, nutno říct, rybník si mnohé ze starých krás tvrdohlavě přitáhl zpět. Vyhnízdili tu vodouši kropenatí.
Pro nižší rybí obsádku byl vždy pro ptáky atraktivní a věděl to i Alfréd Hořice. Já jsem ale ornitolog patřící očima do houští. I mne však Pátek nejednou potěšil. Co melu, vždyť těší pořád!
Teď už za vodou slavíci nejsou, ale drží se nabídka topolové hráze ohromných kopřiv v podrostu.
Z historie bych mohl zalovit v archívu, netřeba mi. Postačí v hlavě.
Pochází odtud příběh loudavého mladého slavíka z jednoho září, který svou cestu nešťastně ukončil v noci na skle ve Škodovce. Chtěl tudy proletět podél Jizery Podchlumím ku Praze. Do Polabí. Není vám ta odletová sníženina v horizontu něčím povědomá? Už víte? No přeci Slavík z dubového lesa!
Tak si to v čase, kdy blog bude chviličku bez písmen, doprožijte.
Hezké dny věrného babího léta.
