Pro jednu z vás

Žádné komentáře u textu s názvem Pro jednu z vás
Bude to pro zotavení. I za to jak přispíváš ohlasy, Álo.
Děkuji a vybírám ze vzpomínek, to ráda čteš. A ostatní neprodělají.
O horském povětří a křivkách po jehličí
Končily prázdniny roku osm a bylo před desátou. A stejně jak dnes v zahradní koruně pichlatých větví se tehdy ozývaly hlasy. Kočovných křivek, které chytač z nížiny tak často nevidí. Seděly tu a seděly tenkrát i v Krkonoších pod Voseckou boudou v sedle Tvarožníku.
Vysoký chlap ukončený kšiltovkou měl sítě rozprostřené v zakrslém boroví, oděn do vysokého mistrovství – od podrážek, až po tu čepici. Znal hory a zná je i dnes. Ví, jak se ptačímu tahu do cesty zapřít.
Chytal tenkrát už dlouhé dny a já tam byl na chvíli s ním!
Ohromné kameny zubatily lem horské sníženiny vybíhající k polským rovinám podél Szklarske Poręby k žulové Szrenici, která mocný kotel nastřihuje do dvou příletových pruhů. Odtud nahoru stoupají ptáci, tady se to pro Česko přiděluje.
Ve dne, v noci, za rozednění, v čase soumraku, za deště i potom ve sněhu. Než proletí překážkou na cestě k moři.
Světlo jim svítí pod křídla jen, co se na hraně po setmění zatřepou a vede je k sítím. Tisíce černých lejsků a okatých červenek. Jedni ve výšce, druhé při zemi. Budníčkové a s nimi střízlíci! Rvou se s protivětřím, kus skáčou po zemi a zas křídla přemlouvají k pokusům novým. A když se rozední, stoupají sýkory. Kdo tohle neviděl, neuvěří. Od větve k větvi, ztracené volají po ostatních a potom se o kus zas společně posouvají. Chytač je vybírá, které síť neviděly. Kroužkuje a tužka mu v náladě tančí. Ptáci konečně jdou!
No a ty křivky?
Po šiškách kleče se posouvají, pokřikují na svahu pod hřebenem, ochutnávají.
Horské léto je krátké a když se čas nakloní ve prospěch podzimu, křídla se znásobí. Obrovská hejna pěnkav a jikavců, stehlíků, zvonků a čížků, konopek a taky zvonohlíků. Dlasků i čečetek, velikých hýlů trumpeťáků.
Modrou hořců dávno už vystřídala zlatá četných trav, teploměr na boudě bojí se povyskočit, aby to od noci následně neschytal.
Takové bylo scházení v horách s největším znalcem – Františkem Zichou.
Chytali jsme s přáteli jinými předtím i na Rýchorách a později v sedle Červenohorském podzimních Jeseníků. Znám lidi z chytání na Šerlichu v Orlických horách, ale co Franta umí vyčíst z ptačího uvažování, jiný nesvede! Vyvinul se u něj cit dávných jizerských ptáčníků. Lidí přezkušených, trpělivých, v chytání závislých a po větvích vrby houževnatých.
Jakmile zafouká od severu a jehličí za kovárnou známě zasviští, chodím je vyhlížet. Křivky i vzpomínky…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *