Ano, je-li pro mne příroda knihou rozlistovanou a umím-li už zkušenostmi víc než na začátku, umím číst i mezi řádky. Sdělení, která tam vepsána nejsou.
To je ten proces přemýšlení – bádaní, řeklo by se vznosněji. K informaci dané přidáváte vlastní dohledávání. Podepřené zkušeností či vyburcované fantazií. Ale funguje to. Často pak zjistíte, že dosdělené či událé později jste vlastně tak nějak tušili a to i přesto, že to opravdu zpočátku byla víc fantazie.
Tak jsem přišel na celou řadu objevů, častěji spíše jen stop v oblasti kroužkování, které mne doprovází.
Poslední se vztahují k letnímu odlétání slavíků a jen co vše přepíši do správných záznamníků, začnu tam s těžbou. Těším se moc, limity-nelimity. Vím už teď, že stejně jako když dívám se po zahradě a tuším „že najdu“ (viz předešlý díl), i tady mne soubor dat obohatí. Hodnotou přidanou ke všemu už teď jeví se diskuse, jež chytání provázejí. Na síti tak trochu jiné – sociální, důležité však neméně.
Číst mezi řádky mi dopřává uvidět zárodek budoucích poznání v čase, kdy jasné to vůbec nebylo. Svolává do hlavy soustředění k místům, kde by se klíčové mohlo ukrývat. Něco, co rozsvítí tam, kde objevy dosud dřímaly v přítmí. A takových určitě je!
Mělo by vás to nebavit? Hledat a snažit se nacházet? Být zítra chytřejším, zkušenějším. Nebát se sypat si hlavu popelem za chyby v putování. Dát na ně záplatu tušení nových. Když nohy vás podrží a ještě dojdete dál?
Upozornění:
Dnes, dnes snad konečně předpověď vypadá, že by se mohla udržet. Od půlnoci do šesti zdají se hodiny klidné, k odchytu zářiovému, který jsem co pojistku plánoval, vhodné. Tak uvidíme.
Tah ptáků, kteří to s odletem ještě během léta mysleli vážně, se vhrnul do finále. Cestují počasí-nepočasí podle staletých scénářů, které podědili, to jenom my se v tom neumíme (zatím) nadobro vyznat a dokázat sčíst.
Kdo by snad hledal nesoulad s nadpisem, není to tak. Do poslední věty mne hbitě vehnala pokora.
Kniha knih, čtená pomalu a do písmene, mé druhé (anebo první?) profese vypadá nějak takto: