Zkrátím to o začátek, bývá podobný.
Za noci padaly hvězdy – ano, to se předpovídalo. Na chvíli jsem ale musel jít spát, chytání po nocích je velmi náročné. Nápad být součástí tahu však za to stojí. Kdy jindy, když ne letos?
První zvonění v mobilu na čtvrt na dvě. Roztahuji předem připravené sítě a pouštím aparaturu. K severovýchodu a severozápadu. Osek pode mnou nic neuslyší, Vesec nade mnou ano.
Podruhé zvoní na kontrolu, sítě jsou prázdné. Ale obloha ne, ta je vyleštěná a ztrácí po hvězdách.
Poslední kontrola je těsně před rozedněním. Dopínám sítě, tady jsou bez rosy, uvidíme, co bude. Už se ukazují zajíci, je jich tu plno kolem letištní dráhy.
Rozednění téměř docela a v sítích nic! Je třeba čekat ještě nějakou tu chvíli, vše se protahuje. A už z auta dalekohledem vidím objekt v síti, v síti staré a velmi kvalitní. A při zemi vidím druhý a u tyče třetí! S hvězdami tam padli slavíci. A vedle rákosník obecný, někde dohnízdil a už letí k Sahaře. Od této chvíle už s mým kroužkem.
Slavíci jsou nakonec čtyři a jeden ještě utekl z šestimetrové „Zetky“. Nezlobím se na ni, vzal jsem ji po letech taky vyvětrat. Má větší oko, jednoho chytla, druhého ne.
Chytací pytlíky se v autě třepou, z jednoho se ozývá hluboký hlas. Zpozorňuji. Ne, nejde o slavíka tmavého, jak jsem si myslel, jde … ! … chytil se kříženec slavičích rozdílných druhů. Úplně předpisový! Po matce se blíží slavíku tmavému i proto ten hlas. Ostatní tři obyčejné jsem okroužkoval rychleji, abych měl hlavu volnou k přemýšlení.
„Kam letíš, slavíku?“ A vzhledem k tomu, že jsi starší, zimoviště nějaké už máš vyzkoušené.
Proč to tu píšu?
Slavík obecný zimuje v Africe docela jinde než slavík tmavý. Zásadně. Kam létají kříženci? Nikdo to neví… Beru zpět! Tenhle šikula v ruce to moc dobře ví. Moc dobře to ví!
Pobyl si v pytlíku o něco déle, ale už ho taky propouštím. Proměřeného a zdokumentovaného jaksepatří.
Báječný odchyt tady na pláni! Humprecht v sousedství se dívá, jak jsem rozradostněný, známe se dobře.
V noci byl majákem táhnoucím ptákům, tihle všichni v síti krom jednoho přilétli zdálky přes pole. Od remízku. Zajímavé, moc o nich opravdu nevíme.
A dnes zas hned do Slavičího háje. Pokud nenachytám, je to jasné. Pak jsou místa a Místa.
Když nachytám, nebudu vědět zase nic. Snad, že se rozhýbal tah a o to mi nešlo.
Právě jsem tímto vyformuloval ony drobné krůčky, kterými s výzkumem jdu.
A protože jsem zmínil slovo – výzkum – musí barevnost slov stranou a část textu věnuji odborníkům.
A vůbec – dám to beze slov, vědí jistě, co na obrázcích hledat.
