Věda na víkend
Slavíkům v patách
Ne, kroužky na to zdá se nemají a nikdy nebudou mít. Muselo by jít o obrovskou náhodu, aby z Afriky přišlo hlášení. Však to před pár lety v případě prvního pokusu se světelnými dataloggery angličtí kolegové zmínili. A právě o těch přístrojích, droboučkých batůžcích to dneska tady bude.
Četl jsem o tom s velkým zájmem, obdivem i tichou závistí. U toho se jednou ocitnout! Čas popoběhl jen o pár let a stojím při tom. Blíž než jsem mohl kdy tušit.
Slavíci z hybridní zóny Velkopolské nížiny – tmavý i obecný nás mají pěkně v patách.
Tady je obrázek pro představu.
Geolokátor funguje zapisováním intenzity světla a z toho je možné pro dotčená místa stanovit přibližnou polohu na základě záznamu východu a západu slunce. Aby mohl být batůžek co nejlehčí, přístroj nevysílá, jen zapisuje a třeba slavíka po příletu znovu odchytit, vrátí-li se. Pokud by se tak nestalo, připevnění po čase zpuchří a batůžek odpadne.
Pro mne je to zajímavé i z pohledu, že zeměpisně (poledníkově) je dotčená oblast podobná té naší a lze tak s trochou odvahy výsledky přenést na slavíky Česka. Alespoň co se týče zimoviště, o tom jsem přesvědčený. To pro slavíka obecného, ten tmavý u nás příliš nebývá spíše jen vzácně.
Projekt běží druhým rokem, na první výsledky je zaděláno sběrem a přijde den, kdy uvidíme dál. Uvidí se? Koukat budeme, abychom uviděli..
Na obrázku slavík tmavý – sameček s přístrojem usazeným šetrně v peří.
