Nedostižné křivky

Už druhý den mám v zahradě nataženu síť nad jezírkem. Schválně jsem prosekal led a připravil báječné koupaliště, ale křivky ne a ne sletět ze smrku dolů. Už seděla zelená samička na jeřabině (tedy o něco níž), už jsem si myslel, že k vodě zamíří a ona odletěla.

Kočují po celém Kněžmostě, objeví se jen občas a na chvilku. Jsou ovšem krásné.

Sníh u nás není. „Jaro“, které bylo nedávno, ptáky pomýlilo.

Dokládá to snímek vedoucí kroužku mladých ochránců přírody paní Lenky. Vyfotili opuštěnou neúplnou snůšku sýkory koňadry z časů nedávného oteplení. Když budky čistili.

Síť v zahradě chytila sýkoru lužní, společně dva samečky strakapouda velkého, kteří chodí na šišky a přelstila úhlednou sýkoru parukářku. Ty sem zaletují na jedli každooročně. nebude však dlouho trvat a vrátí se do lesů, do rodného jehličí. Tato si už odnese z pobytu ornitologický kroužek.

Jsou milé chvíle, kdy ptáci z odlišných prostředí přilétají do měst i k osadám, občas se ukáží na krmítku, ale hlavně je lákají jehličnany. A těch lidé sázejí dost. Proto jsou v zahradě i křivky. Třeba se odchyt podaří zítra.

Při práci budu vyhlížet přes okna, jak si síť vede.

Uvažoval jsem, že bych do díry vnořil gejzírek a nechal cákat po ledě. To by s křivkami zacvičilo. Mám ovšem strach, že z odpočinku probudím ryby a to dobré není. Dál budu tedy věřit, že kaluže postačí.

Kosové zřejmě už staví hnízdo. Protože však používám síť na menší pěvce, oba chycení z kapsy přede mnou vyskočili. Jen kroužek každého mi kontaktní vteřinu ostříbřil.