Dotek léta

2 komentáře u textu s názvem Dotek léta
Od 4. října je hlášen ťuhýk obecný z areálu jedné firmy nedalekého města. A Gedeon K. se s ním zvykl potkávat po cestě do práce každodenně.
Tento druh pěvce patří k subsaharským migrantům a měl být dávno pryč. To, že na keři vysedává a (zatím) spokojeně loví hmyz po zemi i ve vzduchu je nejpozdnějším zápisem v záznamech ornitologů. Ťuhýka to zajímá pramálo, jak je slavný, ale potřeboval by postrčit k jihu. Aby se vzpamatoval a dobrodružství okamžitě zanechal. Pohled na něj v parčíku působí nezvykle, jako dotek léta.
Chtěli jsme mu dát kroužek už minulý týden a vsadit na náhodu – co kdyby nám ten prstýnek později v čase ještě odněkud „zavolal“? Nepovedlo se a ťuhýk už potom na červíky nešel. Pastičku totiž před jeho zraky prozradila hladová koňadra. A podobně to bylo dnes u sítí.
Na volném prostranství ptáka s vynikajícím zrakem sítě nechytí, jsou vidět. To dvě koňadry, které protahovaly podle dráhy fabrikou, ty se chytly hned. A jako naschvál, před ťuhýkem síť prozradily. Seděl jen přes koleje v uniformním parčíku na zpola opadané sakuře a přišlo mi, jako by si chytací výjev poznamenával za uši. Asi ano, protože se podle toho celé dopoledne choval. Byl jsem mu s dvěma sítěmi k smíchu. Prostě tam nelétal, a když jsem ho chtěl z parčíku přeplašit přicházením, jen se kolem zatočil a seděl hned za mnou. Pak ptákovi došla trpělivost a odletěl do vzdálených bříz. Rehkové kominíčci tam ještě ve dvojici poskakovali parkovištěm a vypadali spokojeně. Ti mají čas a mohou vzácně i přezimovat. Tady se tak prý děje. Takže ti by pro ťuhýka vzorem být neměli.
V autě jsem se nervózně díval na hodiny a vymýšlel, jak příběh zpracuji. Že napíšu aspoň o tom, jak ťuhýk „zimování“ zvládá a jak se chová – vždyť, kdo má kdy příležitost vidět tažné ptáky hluboko v podzimu!
Pak se listí na jedné větvi rozpadlo do stran a klesalo k zemi. Vrátil se, je na větvi. To já taky! Nevím, co s ním. Když půjdu před zraky lidí s visačkou návštěvníka šlapat mezi kosodřevinou v kůře, budu za šílence jako před chvílí. Když to neudělám, mohu se balit, o sítích za tratí moc dobře ví, nikdy se nenechal splašit směrem k nim.
Jdu z druhé strany, rezignovaně. Víc už koukám po lidech, než po vzácném pěvci, který ale najednou dělá chybu. Popolétl na třešničku poslední před budovou, kde už je kolem jen dláždění a lidé s vázankami. Teď, nebo nikdy!
Přeskakuji obrubník, abych dal postupu impulz. Nemohl čekat a vzlétá a dokonce přes koleje! Stará, ultrajemná anglická síť si s ním před keřem poradí, tomu věřím! Vidí ji, vidí na poslední chvíli přec a rád by let pozvedl. Pozdě! K mému štěstí pozdě. To lidem, do té doby poměrně nezúčastněným ještě chybělo. „Návštěva“ šedých vlasů a obdobného vousu s namotaným dalekohledem na krku se rozbíhá napříč kolejištěm a už loví v síti.
Trpělivost růže přinesla! Načekal jsem se, ale nikomu neřeknu, že sklopku jsem měl v záhonku už sbalenu a stejné čekalo sítě. Že jsem to vzdával.
Mám ho! Opravdu dotek léta..
Musíme být blázni – my, kteří takto pohrdáme možností v procesu si vydělat peníze na lepší zítřky. Udržet úroveň, to dnes třeba. Vidím to tady málem na každé dlaždici, po níž lidé kvapí s přidělenými lejstry. A výheň má opodál děsivě chladná! Však se k ní vrátím, však oheň rozdmychám a prchlé doženu! A společníkem mi bude radost, radost ornitologická. A hrdost, že když mne kolega požádal, nešlo-li by ťuhýka chytit a podívat se z blízka, že jsem to splnil. On už si ho teď pohlídá a my už potřebné víme. Pták se letos (někde) narodil a je na první své cestě.
Proč nechce dál, těžko rozhodnout. Není úplně vykrmený, nemocný ovšem není. Poraněný? Ani náhodou!
Snad ztratil mapu, snad se nevyzná a poradit nemá už kdo. To vůbec netuší, co chystá počasí, že se vše změní.
Budu s ním už večer v myšlenkách, vlastně už jsem! A vzpomenu zítra a taky pozítří. Asi i v neděli a v pondělí počkám na verdikt pozorovatele. Jestli ho na keři neuvidí.
Pokud jsme blázni, jak psáno výše, pak ale nádherní!
Ťuhýku, ach ťuhýku! Zima bere za kliku.
Neměň svoji Afriku za zdejší zrádnou fabriku!
Netajím se, že bych byl radši, kdyby byl v pondělí pryč.
Poté, co jsme se potkali, záleží mi na něm tak nějak víc. Není pozdě doletět k Bosporu a dál vodním příkopem Nilu, tam už se ohřeje.
Půjdu se večer dívat na oblohu, jestli ta křídla na západním obzoru rozzářeného města nevytuším.
A jak koukám z okna, to už abych šel, začalo to.

2 odpovědi na “Dotek léta”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *