Chodím po ránu zahradou s nůžkami na větvičky, líbí se mi, jak stárne.
Zákoutí se vzájemně pozorují, které má vrásek víc. Stromy, co jsem zasadil, jsou už korunami zemi vzdáleny, znám jejich letokruhy. A kdo ví, třeba to samé vědí o mně. Plácám je po kmenech a dlaň nakonec přitiskuji. Na chvíli. Bude-li kolem klid, přijde mi to. Propojení.
Pak mířím pod růži, kterou jsem získal tak, že jsem od dárců květ nechal zakořenit pod lahví od okurek. Dnes se pne do výšky svojí sytě oranžovou a voní neskutečně. Voní, jak zahradní růže umí. Ne ty skleníkové pro pugety, jež za rovnou postavu a možnost být u každé slávy zaplatily draze. Nedýchají.
Slunce visí nad Hrádkem a je při chuti. Čelo mi taví skloněnému nad trnem v ruce. A pak to slyším – vlaštovčí hlasy! Tak a jsou tady zas. Nevím odkud na okolí, ale paměť mají. Několik rodin, kdy mláďata sedají po střechách a co chvíli napodobují dospělé. Sletují nad skalku v předzahrádce – ráj mravenců. Právě na dnešek tu připadlo hmyzí odlétání. Mravenci se soustředí na balvanech, hledají pro start nejvyšší místečko. Když se podívám pečlivě, je jich ve vzduchu plno. A další se zvedají a mizí za tichým zavoláním! K přestěhování.
Ptáci to museli mít poznamenané někde v kalendáři, jinak to není možné. Člověk je normálně nevidí, teď se mi motají kolem hlavy, dohánějí vybraná sousta a mladí na nich trénují. Mravenci jsou ve vzduchu pomalí. Nepočítali s podobným, tak za to platí. Je to takové „rojení na druhou“. Mravenci s vlaštovkami!
Když už bych si jich nevšímal, přišlo zakřičení. Možná takové znáte. A pokud ne, poznali byste, o co jde. Hlas úzkosti! Zakřičela ta nejpozornější, nepřehlédla nad travami mlýnské zahrady plížícího se krahujce. Všechny rychle do vzduchu! Tam mu uletí a on to dobře ví. Ani se o nic už nepokoušel.
Taktika neplatí na ostříže, jenže tohle je krahujec! A tak ho navíc lifrují k lesu. Strach nahradil projev bojovnosti, a hned jak se dravec vnořil do lesa, akci ukončily. Trvalo chvíli, než se před domem vyrojily zas.
Je to pro mne vždycky divadlo. Jak vše funguje, kolik zábavnosti v přírodě je! Činí mne šťastným. Člověk se může kochat na cestách, při práci, večer sednout k určovacím klíčům, anebo hledat, co k tomu řekli jiní. To je moc příjemné!
