Ano, podle našich unavených rukou i podle kalendáře je poznat, že slavnostní otevření stezky se blíží.
Využiji toho a napíšu asi poslední postřehy z příprav, pak už tu bude jen samá sláva a radost dětí.
Nejprve bych vás konečně rád pozval na „čtyřku“, to je totiž zastávka ryze ornitologická. Budou tam výsledky kroužkování. Vyfotit to místo neumím, když už to nekazí slunce, zas tam je šero. Snad z toho ale poznáte, proč jsem navrhl místo do schématu. Je pro duše romantiků. Ač není mobiliář hotov (chybí například střecha a tabule s tématem), už se to rýsuje.
Hladinu očekávejte na levém okraji obrázku. Zachovali jsme průhled pod břízou, která je snad jediná v celém pobřeží.
Ale ještě k obrázku – vídíte to, co já? Dvojici stromů vpředu? Ten s kudrnatu hlavou a druhým drobným, co ruku mu dotváří? A ve tváři? Vidíte ten klid? Tak takhle to tam žije. K citlivějším snad klapot mlýnů se doprodírá a za uši tahající „brekeke“ skokanů? Třeba ne, třeba patří jinému od mlýna. To ať si děti už rozhodnou samy.
Rybník sem dosahuje hladinou a voda plná okružáků ploských.
Vidět bude na výspu. Nabízím doporučení. Nikdo kdo nechodí na blog a trasu půjde, to nebude vědět. Vy ano: Počkejte si tam do setmění v květnu nebo v červnu. Visí tam v tom čase obraz obrazů. Rybník se chystá přijmout k noclehu vlaštovky, kroužkování prozradilo, že sem mohou přilétat až z Horky u Nové Paky, není to síla? Už tomu bousovskému moři začínáte fandit? Skokani skřehotaví dělají kravál jak z vodnických časů, dokud tu stojíte, volavky si na ně netroufnou. Vrba, co drží váš pohled opravdu dlouho, se kdysi vyvrátila. Jenže ona to nevzdala. Dokud byly kořeny obaleny zeminou v tlusté vrstvě, hnízdili tu ledňáčci. Slunce, mráz a provzdušňování hlínu oklepává. Z kmene začaly růst vzhůru kmeny nové a vytvořily mříž. O ten kmen si opřete ruce a nechte se odnést náladou. Jediným problémem jsou v tomto úseku komáři. Kdo si chce užít nechť přibalí repelent. Tabulí se snažím naladit k obdivu. Mohl bych sem její finální podobu nabídnout, je vychystána do tisku a mám ji v počítači, ale nedám. Přijďte k rybníku.
Po krátkém úvodu o kroužkování nešlapu už kolem a předkládám výsledky z dálek. Rybník jako křižovatka! Vybral jsem jich jen několik pochopitelně, protože jsou s komentáři, potřebují místo: Kachna divoká ze Saratova, strnad rákosní z Finska, káně rousná z Laponska od polárního kruhu, chřástal vodní, kterého v poslední zastávce při návratu domů chytila sova. Připravte se.
Okruh je krátký, pohodlný. Terén zpříjemňují tři lávky a klenutý most se zábradlím.
Červenský rybník po východním pobřeží nebyl nikdy přístupný. Ano, kdysi dávno, kdy tudy vedla po hranici stezka. To ovšem mlýny klapaly do daleka! Ta doba je pryč. A rybník tu nebyl po drastické povodni, která sebrala, co v cestě stálo včetně jiných hladin. Obnovit se jej povedlo až pár roků před tím, než jsem se narodil.
Mnohé o něm i o jiných tématech se dočtete na okruhu. Stezka je zase z dubového dřeva, a protože se necháváme kvalitou materiálu zavázat i pro výrobu a montáž, vydrží dlouho. Mnohem a mnohem déle, než všelijaké z měkkého dřeva v okolí, někdy jen zamlácené palicí do země. Bousovský mobiliář odolá. Jen tabule se po čase vymění, natře kování a roky dál mohou cenit zuby.
Ovšem i jsem zaplatil.
Cesta není dobrá, nebezpečná, vím to spousty let.
Jednu skládku jsme vymazali rekultivací v místě výstupu z lesíka, ale kolem to je šílené. Kdybych se byl ohleduplně nevyhýbal cyklistům, nemuselo to být. Zadní pneumatika je po smrti.
Tak ještě něco radostnějšího.
Jsem rád, že představitelé přemýšliví k přírodě se našli zrovna v krajině mého dětství. Že mohu být u toho.
Budu upřímný – nikdy by mne nenapadlo, že tady budu mít důvod to psát.
Ono to začalo už se Slavičím hájem. Při otvírání jen polohlasem črtnutá vize pana starosty nyní dostává křídla.
K Okolo Klenice za hrou a poučením přibývá druhý (o dvě třetiny kratší) okruh Krajinou Červenského rybníka.
