Počkám, zda dorazí ze školy fotka s odměněným klukem a pak sem dám ohlédnutí.
Musím říct, že dámy učitelky ve sborovně pár vteřin před prvním zazvoněním měly se mnou svatou trpělivost, když namísto zvednutých obočí zvolily úsměv nad mým zaťukáním si na zápěstí a upozornění ve stylu „popracovního studenta“ Hujera.
Pak už ale ve třídě proběhla velmi milá chvíle, o které poreferuji snad tedy večer.
Takhle jsem to do knížky tomu klukovi napsal.
Viděl jsem v jeho očích zvláštní hrdost a to si myslím, že přesně po mne Příroda chtěla. Tak je s námi spokojena.
Je vidět, že po tom, kdo si s přírodou rozumí, chce samý krásný věci, které povznášejí a dělají radost.
Děkuji.