Procházejí tudy první nedočkavci, větve se nad nimi proplétají tak, jak byly v časném jaru pro novou stezku nastaveny.
Vědí ti lidé, co po nich na pár hodin zůstává ležet tráva od toho procházení, jak to tu vypadalo v březnu? Vědí, že slavík, co zpívá v místě budoucí lavičky na břehu rybníka, že by tu nebyl, kdybych prostor nevymýtil? Že mu to listnáčoví beze změny nestačí?
Myslel jsem si, že by se mohl ukázat, když jsem to chystal, před čtvrt stoletím to bylo řidší a slavík tu byl. Teď se vrátil.
Nádherné místo. Romantické.
Několik listnatých veteránů nad prázdným mlýnským rybníkem, stezka sem nastoupala od mlýna po terase a na trojúhelníkovém plácku bude lavička. A informační tabule. A čerstvý slavičí zpěv! Odtud návštěvník uhne do leva po koruně hráze ke splavu. Tam si přečte tabuli jinou, vrátí se a půjde na stranu druhou pobřežím. A dál a dál. Až téměř na konec Červenského rybníka. Nádherným pobřežním hájem souběžně s náhonem.
Pak otočka obloukem podle borovic nazpět k městu. Podél továrního komplexu. Všude tabule a poučování. A pod borovicemi lavička opravdu dlouhá, to kdyby přisedli turisté, co po modré táhnou do Českého ráje. Vešlo by se jich dost.
Byl jsem se podívat na stezku první a mobiliář je naprosto v pořádku. Tady je snímek z Rohatska. Mají to tam pěkné.
Maskotem pro děti byl tehdy zajíc Lek, je na každé tabuli vypouklý z nerezu. Jak autorka naplánovala, tentokrát děti povede kapřík Pepík. Takhle vypadají, chystající se pomalu už provázet.
Slavnostní otevření je 9. června, kdybyste někdo chtěl s dětmi přijít.
Bude to tady na blogu potom aktuálně.
Ještě k tomu Rohatsku. Já pořád opravdu nechci na Kněžmost nasazovat, ale když člověk vidí, jak si věcí pro krajinu hledí, jak se snaží, aby je místo reprezentovalo – už jsem si myslel, že bych se s otázkou „Kam byste u nás pozvali své přátele“ vydal na zastupitelstvo. Tuhle otázku děti dostávaly v čase ekosoutěží, které jsme jim chystali tehdy. No radši jsem ten nápad hned zase polknul, zařekl jsem se, že tam chodit nebudu.
