Zítra začíná první měsíc slavičích příletů (doufám, že se v té větě vyznáte). Nevyznáte – vysvětlím: V dubnu koncem první dekády přiletí první, do svátku čarodějnic těch starých většina a pak mladí, co bloudili přiletují ještě v máji klidně do jeho polovičky).
A my tu v rámci příprav uklidíme stůl.
Dnes dáme usnout historii zahrady, kterou jsme tu občas diskutovali.
Před chvílí dorazila zpráva o určení pazourků a už to máme pohromadě všechno.
Jen je připomenu, toto je kompletní kolekce.
Když budou děti mých dětí chtít být archeology, možnost mají. Necháme dřevěnou stavbu zatím dál pod vodou.
U pazourků bylo stanoveno, že tři jsou zlomky čepelek, jeden škrabadlo a zbytek úštěpky. Aby to pro vás bylo zajímavé, sami rozhodněte, s kterým byste v pravěku chtěli pracovat, který je pravým.
Datování: holocén, nejspíš neolit.
…
Další k řešení je tato kompozice.
Zápalky tam jsou pro představu o velikosti.
Jde o pět nejzajímavějších keltských střepů a dva kamenné nástroje primitivních lidí.
O těch nástrojích jsem myslím už psal. Studie o pobytu Keltů vyjde v červnu. Jde o první důkaz.
…
Namlel jsem si kávu z andských výšin, voní. Chci se v tom aroma nadechnout, abych potkal náladu shrnout zahradní historii. Prvně úpíjím z popraskaného soudkovitého hrnečku z dětství a myslím, můžeme začít.
Oba kusy kamenných palic jsou nejstarší stopou pobytu tady (či v nejbližším okolí, abych neprovokoval přátele, kteří určovali).
Víte vážení, kolik je to let? Co lidských generací se tu vystřídalo? A co byly zač? Představitelem čerstvým jsem já. I pro toto mám Kněžmostsko rád, i když nejsem původní. Ta zem má obrovskou výpověď! Napsal jsem to tady do knížky co vyšla (myslím, že tam), že historii nezničíme. I jiní mnozí ponacházeli, jen o tom nemluví. Nejsem tedy hledačem nijak výjimečným, to jsem nikdy ani neřekl, jen si myslím, že to patří všem pro hrdost. A taky proto, kdyby se někdy ještě o Kněžmostu psalo, tak tato lokalita je zdokumentována obsáhle a fundovaně.
Otázka, kterou si vědci kladou – jak je možné všechna ta staletí najít na jednom místě. Svádělo by to k tomu, že jsem vybral muzea po okolí a vše rozhodil v části zahrady. To bych neudělal, mám taky hrdost badatele. Co se tu mohlo stát?
Budu hodně snivý a zkusím být též archeologem nad tím pestrým depotem.
Už to v jednom jejich textu zaznělo. Kněžmostka tu tenkrát byla a jestli někoho bych rozhovořit potřeboval, tak právě ji. Ona dala důvod pro jméno sídla. Ona lákala i komplikovala. Hrádek, Pazderna – tam to mohlo být. Ale jasně, stavbu z hrubých kůlů sem voda nepřinesla. A jiné další kolem. Bude to, jak to bývá, kombinace několikerého. Tím vznikla tato vzrušující nepřehlednost. Střepy keltských nádob jsou v hranách ohlazeny, musely se již odděleny omílat. Přišly s vodou (v širší nivě meandrující) Kněžmostky? Usadily se v místech proláklin, když jinde mnohde těsně na okolí černá spraš chybí? Byly tam kopečky a ne důlky, proto tedy u nás? Místy máme bláta – a teď se nadechněte – až tři metry mocnou vrstvu! Hloubili jsme základy pro dům, tak to vím. Tehdy jsem byl zděšen nad místem, které na nás v ulici zbylo. Cement nikde komunista pro nás neměl, všechen musel prý šupem zaplácnout Černobyl a já neměl z čeho stavět. Vracel jsem se domů zdrcený, zaskočený, zatímco jiní stavebníci byli v pohodě. A vidíte, dávno bych tenhle kout za nic nevyměnil! Mám jezírko s takovou historií, co nemá nikdo. Spousta lidí by ji nepotřebovala, šoupla do díry plastový korpus s filtrací a rozprostřela kachlíky. Já ne. Dobře je mi na břehu s vážkami, potápníky, skokany, doutníky i stulíky. A pod hladinou s lidskou promyšleností!
Nevím, co tu kdo ještě můžeme najít zajímavého, já tady našel domov a zajímavý – myslím, že dost.
Důležité:
Pokud si někdo nevěřícně dokola pročítáte název blogu, zítra bude záplata. Vyrazíme k močálům „na živo“ za modráčky.
