Blízcí i vzdálení

2 komentáře u textu s názvem Blízcí i vzdálení
S novým měsícem se podíváme konečně za slavíky. A vezmeme to ze široka. Navštívíme všechny čtyři.
Slavík obecný a slavík tmavý jsou si podobní.
Když půjde většina z vás krajinou a slavíka nějakého uvidí, jen sotva rozhodne, který to byl. Když už se ozve (raději zpěvem, než hlasem varovným či vábením), jsme doma. Po zpěvu bychom ho poznat měli.
Občas někde můžete přečíst, že je lze odlišit i podle prostředí. V Česku tomu nevěřte! Obecného můžete zjistit na výletu za potravou v podmáčené vrbině a tmavého naopak v křovitém lemu bažantnice, kde vlhko vůbec není.
Tak co je od sebe odlišuje, když jsem to v titulku napsal?
Místo přezimování! To je opravdu k podivení.
Pro obecného platí docela jiná Afrika, než pro tmavého! A pochopitelně pak i absolvované kilometry. Benin – Niger – Nigérie. Tento trojúhelník si troufám (i bez přímých důkazů) označit za zimoviště ptáků z Česka. Nebude dlouho trvat a důkazy se objeví.
Pro tmavého platí čtverec v prostoru Zimbabwe – Mosambik – Zambie – Malawi. Tedy jih kontinentu. Vztaženo k severským populacím, když u nás téměř chybí. Severské přes nás alespoň táhnou.
Od vzdálenosti zimoviště se odvíjí i čas příletu. Obecný přilétá v půli dubna, tmavý začátkem května. Druhy se mezi sebou kříží. Už slyším přemýšlivé z vás, jak hledají odpověď na místo přezimování hybridních potomků. Nevíme to.
Modráček středoevropský a modráček tundrový jsou si též podobní. Prostředím ne, ani vizáží. Ve zpěvu bychom rozdíly našlli, i když oba jsou i zdatnými imitátory.
Středoevropskou subspecii zastihneme kolem rybníků, odtokových kanálů, na výsypkách popílku v onom specifickém prostředí, v mokřadech. Populace zaznamenala před koncem století úžasný vzestup a stavy drží. Tito modráčči odlétají na zimu na jih Evropy, někteří Středozemní moře přeletí na druhý břeh.
Tundrový poddruh u nás lze uvidět pouze v Krkonoších na Úpské rašelině a Pančavě, tedy v prostředí horských rašelinišť. I u modráčků se dnes hovoří o vzájemném křížení. Krkonošský odtajnil zimoviště teprve nedávno, rozprostírají se v Indii. I modráčci tedy mají cestu každý jinou, jinak dlouhou. Není to zajímavé?
A stejně tedy i u nich dochází k rozdílům v návratu na hnízdiště. Nížinný se objevuje už v půlce března, horský v květnu.
Tak, a z poslední věty údaj podstatný – už tedy zanedlouho bychom se mohli dočkat prvních slavíků modráčků! Těch středoevropských a jak jsem jim zalichotil jednou před mikrofonem – nejotužilejších.
Ještě udělám, že tady připomenu kompletní slavičí kvarteto na obrázcích.

2 odpovědi na “Blízcí i vzdálení”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *