Začínáme slavit!

Žádné komentáře u textu s názvem Začínáme slavit!
Nač otálet! Slavíci v dubnu přiletí a budou se zajímat, co jem pro ně udělal, když tu nebyli.
Prvním připomenutím pětatřiceti let výzkumu prostřednictvím kroužkování bude zanedlouho otištěný rozhovor na stránkách (jak o sobě říkají) nejčtenějšího týdeníku v České republice 5plus2. Oblast Boleslavsko a Nymbursko, takže pro vás tady kolem asi čtení dostupné. Tak si noviny někde vyzvedněte, asi je znáte třeba z obchodů.
Pokud se mi podaří, tak sem text s fotografiemi překopíruji.
V plánu je dál několik besed a přednášek, vše se teprve domlouvá. Tady na blogu to ale vždycky bude včas. A potom i nějaké to ohlédnutí.
Teď jednu zprávu aktuální.
Zatím od podzimního odletu v sledovaném regionu zaniklo podle mých poznatků sedm stanovišť. Je to naprosto šílené. Už jsem to tady jednou psal a teď to zopakuji.
Budeme-li na Boleslavsku takto drasticky nakládat s krajinou, jsme za patnáct let bez slavíků! Bez zvěře a motýlů právě tak. Kdo náš region v tu dobu navštívíte, přijďte do Slavičího háje poslechnout si, jak to slavíkům zpívávalo.
Kapesník s sebou, nocleh na louce zajištěn. Málokomu se totiž bude chtít před večerem odjet. Pokvetou jabloně a to je vůně, vážení, která se neodmítá.
Mám takový pocit, že to místo bude pro nás zároveň i zotavovnou. Jenom to předjaří tam jaksi víc studí. Jde o mrazovou kotlinu. To slavíci neví, když přilétají, všechno kolem už hřeje.
Jen s tím ovocem to klopýtá, květy se mrazíkům neubrání. Je to takové hrdinné. Ale zase – když tam při letních odchytech v otavách vyskládáte kostru, pak už to je něco!
Zvláštní místa to jsou a velmi rychle k mladému biotopu získávám úctu. A narovinu říkám – moc o něm ještě nevím. Nemůžu tam být často zatím, o sezóně spíš vůbec. Mapa hnízdišť SV Mladoboleslavska je rozlehlá a zavazuje.
Jednou ale, jednou čas bude. No a možná i proto (kruh se uzavírá), že většina ostaních zanikne.
Ještě bych chtěl využít vstupu a napsat, že výročí výzkumu je trošku „na vodě“.
35 let se vztahuje k tomu nejdůležitějšímu a sice kroužkování.
Je to výměr od chvíle, kdy jsem získal zkouškou povolení. Dva roky před tím jsem už slavíky nesměle pozoroval přímo ve městě a byl členem ČSOS. Tedy znám se s nimi od roku 81. Bylo to ale takové „turistické“ a započítávat do výzkumu to nechci.
Květen 1983 je startovním výstřelem. No, napíšu radši startovní čárou, i když z lehkoatletické minulosti vím, že oboje k sobě patří. Radši ale tedy opravdu – startovní čárou. Jen ten cíl by mohl přede mnou ještě ustupovat. Vidět do něj, o to vůbec nestojím!
Vybral jsem skvěle. Ty 4 měsíce výkonu mi stačí. Člověk toho má docela dost.
Dříve jsem chytával po celý rok, jak byl člověk nenasytný a chtěl zažít druhy všelijaké, ostaně na blogu toho je dost k nalezení. Nemám ten čas, ale vyrazil bych třeba na potok. Vezměte, že skorci už jsou v párech. Tam námluvy běží.
Znáte skorce? To je téma! Vydejte se do jejich bystřin či proudných úseků říček spíše vyšších poloh, najdete je tam. U nás mohu doporučit v čistotě skvocí Zábrdku. A začít můžete hned v Klášteře Hradišti nad Jizerou. A proti proudu směle k Zábrdí. Na skorce narazíte.
Kdo je od Žehrovky, nedopadne hůř. Kdo může k Mohelce, dopadne podobně. Tak si tu neděli naplánujte a užijte zpěvu. Ano, skorci už začínají. A v lesních partiích třeba na Malé Mohelce uslyšíte sýkory, datly, šoupálky, připravte se! No a kdo z vás by chtěl v sobě ustlat ornitologii pořádně, vstupte mezi nás do komunity! ČSO se jmenuje a internetem ji nahmatáte snadno. Ručím za to, že krok oceníte.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.