Vilová dnes po ránu

Žádné komentáře u textu s názvem Vilová dnes po ránu
Od včerejška nepracuji sám. Jak člověk otevře vrata, společník je na místě.
Jen moučných červů se mi už nedostává. Housku doma ještě nějakou najdeme.
Zkusil jsem na ni z kompostu žížaly hnojůvky, dá se jich nachytat dost, ale nechutnaly jí. Vylučují zvláštní sekret, asi to znáte – alespoň vy, kdo chytáte ryby. Překvapilo mne to, člověk by řekl: „Hlad je nejlepší kuchař!“ a ono to docela neplatí.
Přemýšlím, jestli ji za věrnost chytit sklopkou a okroužkovat, aby mohlo pokračovat sledování třeba i po zimě, ale mám strach, že ztratím její důvěru. Ocitám se na křižovatce.
Tato informace je ze soudku jiného a doteď jsem váhal s vyklopením pocitu. Teď, protože se hodí, napíšu to.
Nebudete možná věřit. Když jdu hájit věci veřejné, čekal bych alespoň tichou podporu.
Bude tento sloupek tak trochu filosofický.
Konečně zavolal jeden člověk z oblasti, že je zděšen novým kácením křovin v krajině. Tak jsem mu vysvětlil, jak to ve skutečnosti je a že je saháno k nejrychlejší (ve vztahu k byrokracii) a výhodnější (finančně) verzi nakládání s krajinou, i když prostředky na „přechodové pásy“ existují. Nečerpají se! Zavěsil (volali jsme po pevné lince) dost smutný.
Tak a teď k té úvaze
Od doby, kdy vyšel zpravodaj, jsem čekal a vyhlížel spřízněné názory a podporu proti společné zátěži. Co myslíte, přišla?
Co říkáte na dnešní společnost, neprojedeme to zase nějak, jak už tolikrát? Co by se muselo stát, aby se lidé znovu ozvali? Zůstane-li člověk v protiproudu jediný, brzy ho to odnese. Když ho nikdo nepodepře. Plavat sice umím, jen mi je hořko. Životnímu prostředí, krajině a přírodě v ní dá v této zemi bez obav kdekdo přes hubu.
Odpoledne jsem se zájmem sledoval z Hradce Králové sjezd Zelených (podílel jsem se v čase Martina Bursíka na volbách a tak je nedovedu úplně i přes jejich novou tvář ještě ignorovat). Lapal jsem po dechu. Až je tam musel jeden z nejstarších členů (z Boleslavských) pokusit se u mikrofonu ještě „napravit“. Výsledek bude i pro něho tristní.
Koho už má česká krajina, krom pár ekosdružení mít, když Senát čerstvě převažující většinou produkuje takové zhovadilosti.
Přicházejí po internetu různé snímky zdevastovaných míst. Lidé si uvědomují obří nebezpečí. Bohužel jen ti, kteří se chovají slušně.
Je ale třeba mezi mladými stále dost všelijakých nadšenců moderního uvažování, kteří to umí uvidět. Ti jsou nadějí nad jinak docela apatickou již společností.
Prohlédněte si pomalou jízdou krajinu kolem sebe, a dáte mi nejspíš za pravdu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.