Dobrý den roku 2017 přeji!
Slíbil jsem v tom starém, že vydám i nějaké poselství, podíval jsem se z okna a téma hned přistoupilo. Vylezlo po loubinci k parapetu, pozval jsem ho dál..
Pojďme se každý kolem sebe zastávat víc. Po včerejší, zatím největší uliční oslavě je tahle zahrada vymetená. Jen srst na drátech pletiva, srny jsou pryč. Já vím, nemají tady co pohledávat, ale kde už tedy, když krajinu jim půjčovat nemíníme?
Ale vzdávat to cenu nemá. Příroda má už ze zákona svoje instituce, jak pro ni pracují, ví nejlíp sama. Jak tady u nás, vím už i já.
Nepotřebuju nikomu zalézat nikam, i proto tento text v posledním čísle zpravodaje.
A světe div se! Ještě v konci roku se mi dostalo slyšení. Ne na radnici, ale přímo u dotčených. Najednou! Dřív se to nedařilo od jisté doby.
Připravil jsem se kvalitně a důvod i povahu textu dovysvětlil na jedničku (sebehodnocení). Přínosné setkání a já si uvědomil, že být zticha si už prostě dovolit nemohu.
Myslím si, že tenhle novoroční vstup tady dostane rozměrná křídla a vy tedy sledujte, zda sliby o tom, že budeme alespoň jednat dojdou reálné podoby.
Když jsem byl dotázán v závěru, zda bych tedy na setkání ještě přišel, odpověděl jsem, že navzdory tomu, že předchozí kdysi nenaplněné termíny mne urážely, že přijít prostě musím.
Napíšu vám, až se tak stane a napíšu v konci roku, když se tak nestane.
A prosím vy, co sem chodíte a baví vás to. Buďme přírodě zastáním každý podle sil.
Za to přijďte třeba v květnu, až půjdeme za slavíky společně ven.
Poklidný vstup do roku 2017 a co nejvíc radování v něm, všem!
Pavel Kverek
